Nebojte se ženy, žiju. Dlouho jsem nic nenapsala a nebudu vám lhát času u mě poslední dobu jaksi není nazbyt. Léto uteklo jako voda a nástup do nové práce mi zaplnil celý ten prázndý prostor, který jsem v sobě už dlouho měla. Tak se teď pohodlně usaďte, nejlépe s šálkem horké kávy či kakaa, zachumlejte se do deky a počtěte si pár řádků o tom, co se zase nového událo v životě jedné střelené blondýny.
Jak jsem již psala, nastoupila jsem do nové práce. KONEČNĚ mám zase chuť do života a neutápím se v depresích z toho, že v Albertu zrovna nemají mléko od Madety, jak jsem měla ve zvyku… Tím naznačuji, že jsem vyšilovala z kdejakého prdu, protože ženy vážně není nic horšího než být otrávená z práce jak malajský šíp, hladová ze stresu a zavalená knihami a tíhami z blížícího se zkouškového. Zkrátím to, dneska jsem najezená, spokojená v práci a i když mám před sebou třetí ročník na peďáku jsem daleko víc v klidu než poslední dva semestry.Čímž se bohužel dostávám k tomu, že letos je moje literární tvorba striktně daná. A to jest bakalářská práce… No nebudu vám lhát, moc se mi do toho nechce, protože vím, že už nebudu mít tolik energie na psaní pro sebe a pro vás. Ale vzhledem k tomu, že jsem si jako téma zvolila sociální sítě, jsem si jistá, že sem čas od času zaskočím buď napsat nějaký postřeh, nebo třeba i pro radu od vás.
A co že se to tedy krom práce událo? No tak v prvé řadě se mi trochu podařilo zútulnit království v Javorovce. Nejspíš proto, že na to bydlení tady už nejsem tak úplně sama… Tušíte správně, s Honeym jsme se rozhodli pro společné soužití a zatím nám to tu samou radostí vzkvétá.
Však vy moc dobře víte, že to mezi mnou a mým mužem nebylo vždy idilické. To nejspíš proto, že dokonalé příběhy jsou jen v pohádkách a v seriálech. Těžko vám tady budu vysvětlovat náš velkolepý návrat z krize, protože vlastně sama ani nevím, kdy se to celé změnilo. Myslím, že to bylo nejspíš ve chvíli, kdy jsem se víc zaměřila zase zpátky na svůj život a svoji energii. Přestala jsem plýtvat myšlenky, ať už pozitivní nebo negativní, na vnitřní polemizování o našem vztahu a otočila jsem se směrem k tomu, co bych chtěla ve svém životě změnit.
Toužila jsem po jiném životě, chtěla jsem se vrátit zpátky do radosti a paradoxně se to všechno vyřešilo tak nějak samovolně. Možná, že když necháte život volně proudit a dokážete se jemně přizpůsobit změnám, které kolem vás plynou, tak jde všechno tak nějak samo. Díky tomu všemu si poslední dobou připadám sama sebou víc než kdy jindy. A i když se teď doma choulím pod peřinou s chřipkou za krkem, jsem opravdu velmi šťastná.
A vím, že to všechno jednou zažiju a to mi momentálně stačí. Chodím na kávičky s kamarádkami, směju se radostem i strastem každodenního života a po dlouhé době zase čtu… Jo a abych nezapomněla, oslavila jsem narozeniny :-). Poprvé v životě jsem obdržela zásilkou puget růží až do práce.
Možná že někdy, když se doopravdy stanete tím, kým chcete být, začnou se lidé kolem vás podle toho chovat. Třeba jsou všechny tyhle věci opravdu jen v naší hlavě a my si volíme, kým chceme být, co si budeme myslet a jak budeme žít… Zkuste nad tím popřemýšlet ženy, mě tyhle myšlenky poslední dobou docela slušným způsobem mění život.
