Před nedávnem jsem u sebe na Instagramu psala o tom, že chci víc číst. A to hlavně proto, že jsem poslední dobou po večerech spíš scrollovala mobil nebo hodiny sledovala Netflix, což mě nikam neposouvalo. Ne že by mě nutně odpolední či večerní zábava musela někam posouvat, ALE co si budeme povídat. Čtení má přeci jen trochu větší přidanou hodnotu než druhá sezóna Přátel shlédnutá po tisíci páté. Velmi rychle jsem zjistila, že jsem ze čtení vypadla. To člověk pozná hned, když není schopen udržet pozornost déle než pár odstavců. Nicméně jsem sama sobě vypsala novou challange, právě v podobě čtení knih. A proto se s vámi budu každý měsíc dělit o ty, které jsem přečetla a o názor na ně.
Věci, na které nastal čas – Petra Soukupová
Přiznávám to, tuhle knihu jsem si vybrala především kvůli chytlavému obalu a neustálém sdílení, kterému se jí dostávalo na Instagramu. Zpočátku pro mě bylo hodně těžké se do knihy začíst. Styl psaní mi úplně neseděl, protože Petra píše tak, že klidně roztáhne větu přes celý odstavec a jedná se spíš o smršť slov a myšlenek, než o standardní souvětí, které jsem doposud v knížkách vídala. Po prvních patnácti stránkách jsem se ale začetla a knihu jsem nedokázala odložit. Jedná se o příběh manželského páru Alice a Richarda, který je psaný v povídkách a monitoruje 17 let jejich společného manželství. Řekla bych, že Petra tak trochu vypráví o tradičním české manželství, ale zároveň tomu tak není. Je to přesně ten typ vztahu, o kterém všechny slýcháme od svých kamarádek, které něco podobného prožívají a člověk se děsí, aby nezažíval totéž. Některé stereotypy se ale podle mě ve všech vztazích objevují, jako například jízda s dětmi na dovolenou, kdy se celá rodina zasekne v zácpě a zároveň jim dochází benzín. Je to knížka, která ve vás místy vyvolá nasranost, jindy smutek a na závěr vás dostane poslední, dle mého geniální větou.
Hotýlek – Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová je jednou z mých nejoblíbenějších českých autorek a její knihy ve mě nechávají stopu ještě dlouho po přečtení poslední stránky. Hana mě rozplakala v cestě autobusem na cestě do Brna. Listopád, o kterém budu psát v příští knižní recenzi mě rozplakal v čekárně u doktora. Hotýlek je v tomhle trochu jiný – nenechá ve vás tak hlubokou stopu a přesto se od něj místy nelze odtrhnout. Ze začátku jsem měla, podobně jako u první dubnové knížky problém se začíst. Měla jsem pocit, že čtu telefonní seznam a že se ve jménech a příběhu ztrácím. Po sté stránce mě ale tenhle pocit opustil a knihu jsem dočetla během druhého dne na pláži. Příběh, jak už název napovídá, je o prvorepublikovém hotýlku pana Leopolda. Postupně spolu s hlavními hrdiny prožíváte nejden komplikovaný rodinný vztah a místy se pozastavíte nad smýšlením Václava Mánesa, který se snaží proplouvat komunistickým režimem bez úhony. Líbí se mi, že knížky Aleny Mornštajnové vždy obsahují, nebo jsou přímo postaveny na myšlence, co všechno si lidé před smrtí nestihnou říct a prožít. I když bych Hotýlek zařadila na nižší příčku než ostatní knížky od Aleny Mornštajnové, jsem i tak ráda, že jsem knihu četla.
Mlhy nad Shadow Sands – Robert Bryndza
Hned na úvod musím říct, že tahle detektivka byla tou nejslabší knihou z dubnové trojice. Na Roberta Bryndzu jsem už delší dobu slyšela samou chválu, ale abych byla upřímná příběh mě příliš neuchvátil. S Márou jsme oba četli na dovolené jak Hotýlek, tak i Mlhy nad Shadow Sands a shodli jsme se, že nás to prostě nechytlo. Nebo abych byla přesnější, nechytla mě hlavní postava v podobě detektivky Kate Marshallové. A bohužel s knížkami to mám tak, že když mě nezaujme hlavní hrdinka, tak s tím mám celkem problém. Příběh nebyl špatný, ale abych řekla pravdu četla jsem spíš z nudy, než proto, že by mě zajímalo, jak to dopadne. Příběh začíná ve chvíli, kdy při potápění nalezne Kate se svým synem tělo mrtvého chlapce ve vodní nádrži. Postupně rozplétá zločin spolu se svým asistentem Tristanem Harperem a postupně narážejí na víc než jeden zločin. Přesto, že mě kniha úplně nezaujala řekla jsem si, že dám Robertovi ještě šanci a koupila jsem Kanibala z Nine Elms, který je první knihou z řady s Kate Marshallovou.
Jakou knihu čtete aktuálně vy? 🙂 Dejte mi vědět do komentářů.
Od Roberta Bryndzy doporučuji především předchozí řadu, Dívka z ledu je absolutní top! 👍
Autor
Slyšela jsem, že tahle knížka je skvělá. Díky za doporučení, ta bude na mém dalším nákupním seznamu 😀
Moje slova. Také mě štvalo, jak zbytečně zabíjím čas u YT (hodina v tahu ani nevíš jak, přínos nula nula nic). Proto jsem vědomě začala znovu číst knihy. Pravidelně, denně aspoň 30 minut. V březnu jsem objevila Martina Goffu (sérii Miko Syrový). Na prvním díle (Muž s unaveným očima) je znát, že jde o prvotinu (i tak nadprůměr), s dalšími díly však autor zraje, nemohla jsem se od knih odtrhnout. Nyní čtu „Muž z chatrče“ (2. kniha ze série Marek Vráz).
Autor
Moc děkuju za tip Mončo, určitě si ráda něco Goffa přečtu, nikdy jsem o něm neslyšela 🙂 Kolegyně nám v práci říkala, že když člověk čte alespoň hodinu denně, tak dokáže přečíst kolem 36 knih ročně, což je prostě wooow!
Moc krásný článek ❤️☕ Alenu Mornštajnovou zbožňuji, bohužel neznám podobné autorky jako je ona. Ale asi vyzkouším něco od Roberta Bryndzy 😌
Autor
Děkuji Natalie 🙂 Taky mám pocit, že aktuálně je Alena Mornštajnová nelepší českou spisovatelkou.
The Last Temptation – Val McDermid a Zazracny uklid od Marie Kondo
Autor
Moc děkuju Péťo za nasdílení knížek, které právě čteš 🙂 Zázračný úklid je prý life-changer!
Nectu asi nic popularniho nebo novyho, protoze si knizky beru z takovych malych knihovnicek, co jsou ruzne po meste, preci jen porad kupovat neco noveho se trosku prodrazi. Jinak Kondo doporucuju i na Netflixu, pri sledovani si clovek lepe predstavi jak ten system funguje, a taky je zajimave videt, co lide dokazou za svuj zivot nashromazdit v domacnostich :0
Autor
To je super Péťo 🙂 Jsem si taky říkala, že bych chtěla někdy vyzkoušet knížku z knihovniček po městě, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Vždycky jsem radši šáhla po něčem, co mám doma nebo co mi někdo doporučil.
Ja teda od Roberta cetla prvni take predchozi radu. A urcite doporucuju, je to super 🙂 a Divku z ledu mam, tak mohu pujcit 🙂
Autor
Tak Baruš, tu Dívku v ledu si od tebe moc ráda půjčím 🙂
Doporučovala bych Šikmý kostel od autorky Karin Lednické. Její knihu četla i Alena Mornštajnová. 🙂 A ještě jeden tip je Zuzanin dech. 🙂
Autor
Moc děkuju Markét za tip 🙂 Šikmý kostel je kniha na pokračování, je to tak? Mám pocit, že jsem o téhle knížce četla v Heroinu.
Šikmý kostel je trilogie. Momentálně vyšly dva díly a třetí vyjde v příští rok. 🙂
Autor
Moc děkuju Markét 🙂
Od Petry Soukupové doporučuji také Nejlepší pro všechny. Co se týče detektivek tak Michaelu Klevisovou, četla jsem od ní všechno. Poslední dobou si ráda přečtu něco od českých zejména spisovatelek – Lednické, či Kateřiny Šardické.
Autor
Děkuju za sdílení tipů na knížky 🙂 Asi si přečtu něco dalšího od Petry Soukupové, zajímalo by mě, jestli používá styl psaní ve všech knihách stejný, nebo jestli Věci, na které nastal čas jsou v tomhle specifické. Fakt jsem si na to musela zvykat 😀
Na první dvě se taky chystám, obě autorky mám moc ráda 🙂
Sarushef blog
Autor
Mohu doporučit všema deseti 🙂