Whislist aneb něco si přej

Tak ženy, přilbížilo se datum mého stěhování. A já tak nějak přemítám o tom, že se mi posledních pár měsíců mé velké sny až podezřele rychle plní. Z čehož mám opravdu nesmírnou radost. Pravdou je, že za svůj největší úspěch považuji především získání bytečku v Javorové čtvrti a taky svoje studium.

Přáním číslo jedna je žít takový život, na který budu hrdá 🙂

Už na střední jsem toužila po diplomu z vysoké školy. Konrétně z Univerzity Karlovy, nicméně osud mi tenkrát nepřál a navíc jsem byla po škole hnána spíše touhou po vlastním výdělku, než-li po akademických úspěších. A tak jsem studium na vysoké nakonec odložila na neurčito. Před dvěma lety jsem se ale vrátila do lavic v posluchárnách a téměř každý pátek a sobotu trávím ve společnosti velikánů jako je Jean Jacques Rousseau, Jan Ámos Komenský či náš pan profesor Kučírek, který svými pohledy na svět a život zásadně mění mé filozofické teze.

Získat magisterský titul je pro mě momentálně největší metou 🙂

Víte Kavařky uvědomila jsem si, že veškeré naše činy jsou vlastně utvářeny našimi sny a touhami. A možná, že si to spousta z nás ani neuvědomuje, ale i to negativní co ve svém životě máme, pramení z našich myšlenek. Poslední dobou jsem čím dál více zastáncem teorie, že sny lze zhmotnit pokud jim věnujeme dostatečné (nejen) mentální úsilí. Proto jsem se dneska rozhodla prostřednictvím těchto řádků něco si přát. Možná, že to budou touhu malé i velké, nicméně v jejich naplnění věřím již dlouho. A třeba tím i jejich přiblížení uspíším.

Po tomhle romantickém pásu fotek toužím už dlouho…

Začneme něčím menším než je touha po světovém míru. Znáte ty romantické filmy, seriály a videoklipy z 90. let? Kde se dva lidé často uchylovali k tomu, že si ve víru vášně a spontaneity vyhotovili pár černobílých fotek v kabince podzemky. Jo, jo to bývaly časy ještě bez selfíček a tyčí. Fotka, kterou totiž můžete vzít do ruky, má podle mě daleko větší váhu. Vždy když míjím tu kabinku na I. P. Pavlova se nad tím zamyslím a opravdu nesmírně bych si přála zažít tenhle romantický a dechberoucí fotomoment.

Přijímat věci, které nelze změnit je dle mého názoru jedním z největších životních umění 🙂

Dalším přáním, které mám na svém seznamu je konečně začít brát věci tak jak jsou. Ano, ženy vybrala jsem si touhu ne příliš jednoduše zrealizovatelnou. Nicméně věřím tomu, že ve chvíli kdy se tuhle superschopnost jednou pro vždy naučím, získám obrovskou svobodu a důvěru v život. Toužím po tomto filozofickém vrcholu již od nepaměti a pevně věřím tomu, že jednoho dne jej dosáhnu.

Road trip napříč Amerikou je další z mých velkých snů, které si poslední dobou hýčkám 🙂

A když už jsme u těch velkých přání, zrodilo se v mém srdci nedávno jedno opravdu kolosální a tím je cesta napříč USA. Konkrétně z New Yorku do Kalifornie. Abych řekla pravdu, tenhle sen ani tak není z mojí hlavy. V létě mě na něj totiž přivedl Honey. A jednu chvíli to dokonce vypadalo, že v létě společně tuto cestu podnikneme. Koupě bytu a jiné investice byly však nakonec přednější, a tak se realizace tohoto skvělého plánu nakonec změnila v hudbu vzdálené budoucnosti.
Nicméně jsem se rozhodla, že jakmile  v mém novém bytečku zapadne veškerý nábytek do sebe a na poličkách se postupem času začne usazovat prach, pořídím si malou pokladničku a do ní začnu střádat peníze na tenhle úžasný výlet. Chci se totiž cpát hranolkami u levných benzínových pump a nemyslet na zdraví, projít se po chodníku slávy, vidět New York a jet dálnicí, kde stovky kilometrů nejsou míra. Je jisté, že do roka si nejspíše tenhle sen nesplním. Ale za dvě sezóny bych vám o tom už článek napsat mohla.

Víte, že miluji Taylor Swift? S tou ženskou prostě musím jednou mluvit o jejích písních, životě a lásce. Protože co se týče psaní, je tak trochu mým vzorem.

Když už jsme v tom fantazírování, říkala jsem si, že když už budu jednou v těch Státech, mohla bych se konečně zeptat mé milované Taylor, o kterých mužích jsou její úžasé písně. Jestli je totiž něco, co miluju ještě více než-li čokoládový dort ke kávě, je to můj iPod plný skladeb téhle naprosto fabulózní zpěvačky. A jelikož se mi nepodařilo dostat se na její světové turné, které probíhalo minulý rok, hodlám si to vynahradit tím, že se jí pokusím vyhledat a pozvat jí na kafe. Jistě ženy, naprosto si uvědomuji jak nereálně můj sen vypadá. Nicméně, každému kdo chtěl v životě něco dokázat bylo úplně jedno jak to dokáže, protože prostě věděl že to dokáže. A stejně tak jsem na tom  se svým snem o Taylor.

Zestárnout s tím koho miluji. Být svědkem života toho druhého a zároveň jej nechat aby se podílel na tom mém. Myslím si, že to není jen a pouze mým snem, ale že po tom dnes touží téměř každý.

Tak ženy, i když to občas tak nevypadá a ztrácím víru v lepší zítřky, je i tak můj život plný snů, které hodlám proměnit ve skutečnost. A jedním z těch největších je zestárnout po boku toho, kterého miluji. Víte ženy, pro mě tím není jen jeden člověk, tedy spíše řečeno muž. Myslím si, že je to celá skupina mých nejbližších. Je to moje milující rodina, která mě ve všem bezmezně podporuje. Můj naprosto střelený a permanentně vysmátý bratr. Mé skvělé a věčně humorem sršící kamarádky a kamarádi, se kterými víkendy prostě stojí za to.
Všichni tito lidé v mém i vašem okolí jsou dobrovolnými svědky našeho života a jejich podpora a touha podílet se na našem životě jsou bezmeznými projevy lásky. A většího snu ženy nemám, a to sice aby tito moji nejbližší byli po mém boku až do soudného dne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *