Knihy o pozitivním myšlení, ani podobné „manuály na život“ nečtu. Podle mě se totiž nedají vytvořit obecná pravidla pro žití, jelikož u každého funguje něco jiného. Že štěstí je věc volby mi trvalo zjistit poměrně dlouhou dobu. Vždy jsem si myslela, že je to něco, co získáme, najdeme nebo nějakým způsobem „nabydeme“. Nikdy mě nenapadlo, že bych si něco takového mohla vyrobit sama nebo dokonce, že si to můžu zvolit. Prostě být šťastná.
V dnešní době jsme prakticky každým okamžikem na nekonečném rozcestí osudu. Volíme zda vstaneme pravou či levou nohou, vezmeme s modrý či růžový svestr, jestli si dáme ke snídani čaj či kávu (jasně že kávu 🙂 ). Každá z těchto možností ovlivňuje volbu nadcházející. To vše určuje náš den, a den zase ovlivní náš týden. A tak běží, ten náš životní kolotoč.
Včera to byl přesně rok, co jsem odešla z naprosto deprimujícícho a zároveń velmi poučného vztahu. Opustila jsem zajeté koleje a vykročila vstříc nové budoucnosti. Byla to jedna z nejtěžších věcí, jakou jsem kdy udělala. Nešlo však o rozchod samotný.
Věděla jsem, že celý vztah nemá smysl, ale neustále jsem si vymýšlela naprosto nesmyslné důvody proč v něm zůstávat.
A hlavním nosným pilířem byla známá kotva s názvem Jistota. Co na plat, že to nefunguje, pořád je lepší mít něco, než nic. Tahle ne příliš nosná myšlenka se mi často honila hlavou. Až mi časem došlo, že o partnerovi uvažuju jako o vysavači. Něco v tom stylu, že na co si pořizovat nový model, ktyž se mi za dva roky stejně rozbije, když tenhle starý ještě pořád slouží a navíc vím, jak se ovládá.
Hnacím motorem mi nakonec bylo čiré zoufalství a pocit nespokojenosti, který jsem den co den pociťovala. Absolutně v ničem se mi nedařilo, vše se zadrhávalo a všude číhal nějaký problém. V práci jsem měla vyostředné vztahy, na školu kam jsem se hlásila mě nevzali, na přátele jsem prakticky neměla čas a sebe jsem měla až na posledním místě. Věřila jsem totiž tomu, že druhého člověka vztahem změníte. A výsledek? Je to asi stejná naivita jako, že si rok co rok po vánočních svátcích naordinujete dietu a věříte, že ji vydržíte déle než týden.
Faktem je, že člověk se změní pouze a tehdy, když to on sám chce. Náhlé změny charakteru opravdu nastávají pouze v románech, či v televizních seriálech.
Ten druhý se prostě nikdy nezmění, protože je takový jaký je. A stejné to bylo se mnou a Otou. Já byla černá on bílý a společně jsme se snažili vytvořit duhu.
Když něco nefunguje, tak vědomí toho samotného problému je jedna věc, ale opustit staré zvyky, jistoty a změnit svůj stávajícíc život je věc druhá. Je jedno jestli se jedná o práci, vztahy, nebo o již zmíněný vysavač. Volba je prostě čistě na vás. A já se přesně před rokem rozhodla, že z ničeho a z neštěstí vytvořím nové a lepší. Že zvednu zatek z té pomyslné židle, která je mi tak nepříjemná. O které vím, že by to sezení ještě nějaký ten rok snesla, ale že se raději půjdu poohlédnout po jiné. I když nevím, jestli bude lepší, horší nebo zda-li vůbec nějakou najdu.
Vzala jsem kufr, sbalila si věci, odstěhovala se a Jistotu jsem položila k popelnicím hned vedle kontejneru na plasty.
Je opravdu pozoruhodné jak rychle se váš život změní, když ho začnete skutečně žít podle sebe. Na školu mě nakonec vzali a i když to bylo s ročním zpožděním, za nic momentálně nejsem tolik vděčná jako za to, že studuji. I v práci se mi daří, mám čas pro sebe, na rodinu i přátele. Najednou je všeho dost – příležitostí, času, možností a nic není problém.
To jestli budete šťastní či nikoliv, o tom si každý rozhoduje sám. A volí si tak každý den, každou minutu, každou vteřinu. nikdo ve vás nebude věřit a nebude vám životní oporou tolik, jako jste vy sami.
Protože to, co v sobě skutečně máte zjistíte až ve chvíli, kdy je vám nejhůře. Ne nadarmo se říká, že i pád na hubu je pohybem kupředu 🙂
