Sedím za svým počítačem a pročítám si poslední příspěvky, které jsem během těch dvou let co píšu postovala. A víte, co jsem zjistila? Že začínám pořád znova od začátku, že stále hledám východiska z bludných kruhů a místo toho, abych se konečně někam pohnula připomínám spíše křečka běhajícího v kolečku uvnitř terária. Normálně svoje články po zveřejnění už nikdy nečtu (krom opravování hrubek na popud mých čtenářů). Ale tentokrát jsem k tomu byla tak trochu donucena. Rozhodla jsem se totiž založit si vlastní doménu a z blogspotu přesedlat na tradiční příponu .cz. A mám z toho velkou radost.
Takže vás vítám na nových stránkách blogu. Píšu už téměř tři roky a i když většinou těch pár řádků pro vás smolím týdny, protože prostě absolutně nestíhám, patří tahle aktivita k mým nejoblíbenějším. Vždy jsem brala svůj blog jako takový malý virtuální šuplík, kam můžu napsat pár slov o tom, co mi udělalo radost nebo co mě zrovna tíží a tak nějak se hlavním tématem samovolně stali láska a muži. Prostě vím, že na trapné a mnohdy kuriózní příhody mám prostě talent a o nečekané zvraty v mém životě vážně není nouze. Tak proč si to nechávat pro sebe, viďte? Když tím můžu pobavit nejen sebe, ale i vás.
V posledním příspěvku jsem vám psala, že svět vidím poslední dobou trochu černobíle… No tak mi to dlouho nevydrželo a už vidím svou budoucnost (a díky motivu blogu i současnost) poněkud růžověji. Chtěla jsem, aby blog celkově působil veselým a dívčím dojmem, tak doufám, že se vám tu bude líbit, a že si společně ty články ještě o trochu víc užijeme 🙂 Můžete zde najít jak články, recepty a zážitky z původního blogu, tak i novinky, které sem hodlám dávat častěji než kdy dříve. Taky jsem trochu oprášila Instagram, takže kdo z vás ho má, můžete mě nyní sledovat pod nickem cas.kavicky.
Víte ženy, myslela jsem si, že to pro mě bude teď opravdu těžké. Ale ukázalo se, že už jsou pro mě ty rozchody takovou rutinou. A abych pravdu řekla, už delší dobu jsem postrádala čas pro sebe, takže si ho teď plnými doušky užívám. Zašla jsem si na kosmetiku, zakoupila si pár výstavních kousků v sekáči a samozřejmě jsem ani nevynechala Ikeu, takže mám i pár nových doplňků do domácnosti. Takže by se dalo říci, že si za svým předsevzetím – věnovat se letos hlavně sobě – jdu pevně a bez odříkání.
Letošní dovolenou jsem měla již několik měsíců naplánovanou a cílovou destinací měla být Paříž. Ženy, vím, že jsem tam byla před dvěma lety, ale pro mě je to prostě srdcovka a podle mě není krásnějšího města, než je právě Paříž. Dlouho jsem se tohoto snu o letní romantické dovolené ve dvou držela, ale osud tomu chtěl jinak a mě nakonec zůstalo více než dost dnů dovolené, kterými bohatě pokryju státnice a ještě mi více než polovina zbyde. Co s tím? To jsem si říkala asi tak týden. A víte co ženy? Řešení se nakonec našlo samo.
Člověk docení svoje přátele a rodinu teprve, když je mu nejhůř. Někdy je to dobře, protože ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele. Ale na druhou stranu jsem pochopila, že bych si toho měla vážit dnes a denně, že mám tak skvělé přátele a rodinu. Abych tedy došla k jádru pudla, o moji dovolenou se letos postaraly moje kámošky Vendy s Vandou a nebudu vás dlouho napínat…. ženy, nejspíš pojedeme na 14 dní na Bali!!! No není to sen? Už dlouho jsem o Indonésii snila, představovala jsem si jak budu sedět a meditovat na pláži, jíst exotické ovoce a poznávat tamní končiny, které znám pouze skrz řádky v Jíst, meditovat, milovat. A zdá se, že díky mým skvělým kamarádkám si toto přání letos splním.
Takže rozhodování dilematu zdali kočku nebo Anglii přesouvám na dobu neurčitou a jdu se zase trochu více věnovat svému životu. První měsíc tohoto roku byl poněkud hektický, ale zrovna dnes jsem někde četla, že změna je těžká na začátku, chaotická uprostřed a krásná nakonec. Tak doufám, že to brzy poznám i já.
