Abych vás uvedla do děje ženy, musím vám o sobě říct tři věci. Za prvé – jsem blondýna, za druhé – mojí největší životní aspirací je zažít intergalaktickou párty, a za třetí – jsem celoživotní lovec kuriozit v oblasti milostných vztahů. Na tu třetí věc vážně nejsem moc hrdá, nicméně ke mě patří stejně jako moje láska ke kávě. Když mi nevyšla první láska, říkala jsem si, že to byla prostě smůla, ale když mi nevyšel už několikátý vztah (a číslo v rámci zachování vlastní důstojnosti fakt uvádět nebudu), tak si říkám, že jsem vážně ASI trochu sociální dement.
Takže jsem se rozhodla udělat si menší analýzu dřívějších vztahů a jelikož mi rekapitulace vždy šla nejlépe písemně, a taky proto, že se chci s vámi o tyhle svoje naprosto bizardní zážitky podělit, rozhodla jsem se pro tento účel založit novou rubriku s názvem FlesbEX. Příběhy v této rubrice budu psát formou takových krátkých „tramvajovek“. To znamená, že to bude vždy článek se zápletkou na pár minut, který vám zpříjemní chvilku než vám přijede tramvaj nebo autobus.
Jasně, chápu, že dneska frčí pozitivní motivační články, meditační próza a a jóga. Ale upřímně ženy, stejně si občas po všem tom karmickém očišťování, dodržování diet a pozitivního sebepřesvědčování o dokonalosti vesmíru někdy sedeme, blbě čumíme do zdi popíjíme víno a říkáme si – sakra, já ten život vedu zase jako krávu za vocas! Prostě tenhle blog je někdy o lásce, někdy o motivaci a sem tam o pečení, ale hlavně je o realitě – o ženské realitě. Snažím se stát nohama na zemi a prezentovat vám svůj život tak jak ubíhá, a jo někdy chutná jako ta nejsladší bonboniéra, ale někdy je taky pěkně na houby. Ale co já vám o tom budu povídat, však to samy moc dobře znáte, ne?
No dosti řečí, jdeme na první příběh. To jsem ti/vám byla s jedním chlapcem, to zase byla láska jako trám. Bylo horké léto a tu vůni květinového vánku si vážně pamatuji dodnes. Na náplavce hrála jazzová kapela a já měla oči jen pro toho jediného. On měl taky srdce jenom pro mě, nebo alespoň jsem si to tenkrát myslela, když mě na břehu Vltavy držel za ruku a cvrlikal mi do ucha sladká slůvka. Náš vztah vyvíjel vcelku slibně, ale jak už jsem poznamenala na začáku, prostě mi ten velemocný pán nahoře, jenž mu všichni říkají Bůh, před porodem nenechal nainstalovat detektor mužské idiocie. A tak jsem samozřejmě věřila každému jeho slovu a vše bylo naprosto dokonalé, do naší první strávené noci. Leželi jsme vedle sebe, těla se dotýkala a my se zmítali v bouřlivém polibku. Byla jsem plna očekávání, když v tom mě z ničeho nic od sebe odtrhnul a lehce zvýšeným hlasem řekl „Víš, já jsem ASI gay“
Na moji obranu, už jsem udělala vážně hodně volovin a věřila kdejakým fantazmagoriím nejednoho dařbujána, ale tohle, no to předčilo teda i moje nejdivočejší sny. Ženy, když vám chlap řekne, že je ASI gay, tak okamžitě berte nohy na ramena. Jasně, všem nám daly do vínku tendenci k mužské záchraně, ale tady fakt zachraňujte hlavně sebe. Z té věty je totiž podstatné, že je gay, ne to slovo ASI! No, můžete hádat, co se stalo. V tom mém naprosto vygumovaném mozku se zrodil nápad, že ho přesvědčím, aby gay nebyl, že ho odvrátím od temné strany síly. No Mistr Yoda by ze mě možná měl radost, ale já se sama před sebou kolikrát stydím ještě teď. Víte, co se mi ženy tenkrát honilo hlavou? Že je to fakt bomba, že si to chlapec uvědomil zrovna, až po tom, co strávil noc se mnou. Takže mě napadaly myšlenky typu, že si mě vybral, protože mu připomínám chlapa, nebo že bych se asi měla důkladněji holit. Jako ne že bych se neholila, ale pravdou je, že jsem jeden čas po tomto „vyznání“ důkladněji zkoumala svůj obličej i tělo, jestli nemám knírek, srostlé obočí nebo další druhotné mužské pohlavní znaky.
Avšak rok se s rokem sešel, moje zmagořelá mysl se ustálila a ke mě se donesly novinky, že zatímco já si vodím domů k rodičům představovat potenciální přítele, můj bývalý ASI gay, chodí domů představovat mamince… také chlapce. A jaké že z tohoto příběhu plyne ponaučení? Inu, ASI prostě v mužském překladu znamená URČITĚ! Smiřme se s tím.
Skvělé čtení.Vždy mě pobaví,občas připomene i moje životní přešlapy a hlavně to,že bychom se neměli brát příliš vážně.
Autor
Děkuju moc 🙂 Je to přesné, nesmíme brát život příliš vážně, a už vůbec ne život ženy 🙂
Skvělej článek, moc mě pobavil i když věřím, že Tobě v tu chvili asi (určitě) do smichu moc nebylo. Naštěstí se mi tohle nikdy nestalo… Ale bohužel narážím na jine druhy idiotu a proto jsem bohužel stale sama…
Autor
Mooc děkuju♥️♥️ Tak teď už to člověk bere s nadhledem☺️