Brno, zážitků plno!

Tak jsem si po delší době vyjela ženy. Konkrétně na výlet do Brna s mou milovanou Barunkou ze Sweet world by Barush. Ta píše blog hlavně o pečení, ale také o cestování a prostě o životě jak ho vidí ona. Naše přátelství vzniklo z blogerského partnerství a už skoro tři roky si naprosto skvěle rozumíme. Jenže během té doby jsem dálkově studovala a víkendy jsem trávila totální zabitá na fakultě. A tak, když mi ve škole konečně odzvonilo, mohly jsme vyrazit na náš první (a určitě ne poslední) výlet. Destinaci vybrala Barča a já nebyla proti. Sice jsem si z tohohle města dělala vždycky srandu (prostě klasický pražácko-brňenský komplex), ale po dvou dnech jsem musela uznat, že gastro scénu mají v mnohém zajímavější než máme my v Praze. Nicméně začněmě úplně od začátku.

Sešly jsme se v sedm hodin na Hlavním nádraží a se zavazadly si to vyrazily směr RegioJet. Samozřejmě hned po příchodu na nástupiště jsme si na světelné tabuly všimly, že náš vlak je opožděn. Barča zachovávala pozitivní přístup (za což jí dodatečně děkuji) 🙂 Ten jí však přešel, když jsme došly do kupé a zjistily jsme, že jsem nám objednala lístky každé v jiné části vozu. Jak že se to mohlo stát? Inu prostě jsem slepoň a místo toho abych koupila místa naproti sobě, objednala jsem místenky zády k sobě. Na tom plánku to prostě nebylo vidět a tak jsme každá jely v jiném kupé. Třešničkou na pomyslném dortu, který splácal sám trapas ale bylo, že Barča jela v kupé se dvěma slavnými blogerkami zatímco já jsem měla vedle sebe totálního kreténa, který 2 hodiny, z dvou a půl hodinové jízdy protelefonoval se svou „drahou polovičkou“, na kterou furt řval jaká je to kráva. Za celý telefonát, řekl celkem 86x slovo „Co?“ (ano počítala jsem to od 23 minuty hovoru, páč jsem se nudila a sluchátka jsem s sebou neměla, páč jsem počítala s tím, že budeme kecat s Barčou).

Po příjezdu do Brna jsme se vydaly směr centrum, kde jsme si na zelňáku koupily naprosto výborný dvou litrový burčák a s radostí a plesáním jej odnesly do našeho pronajatého bytu přes airbnb… A další kolosální trapas? Zamluvila jsem nám byt u brněnské teplárny, takže jsme měly výhled přímo na dva gigantické komíny. Barča se ale nepřestávala smát a brala to jako úžasný začátek našeho víkendu. Já se v duši propadala hanbou páč jsem všechny organizační záležitosti měla na starosti já (asi i nejspíš naposled 🙂 ). Nicméně to bych nebyla já, abych ten život neměla pestrý a berte to jako tip pro vás, že co se týče objednávání pokojů přes airbnb je dobré se taky kouknout na mapu, kde se byt nachází a nespoléhat na provařené fráze typu „byt se nachází blízko centra“.

Vybalily jsme si a vyrazily vstříc první kávě. Nakonec nás ale více zlákala chuť donutu z La Donuteria a po půl hodinovém hledání prodejny (která se nachází přímo na náměstí v Tržnici, ale my jsme ten debilní barák asi 3x obešly než nám došlo, že je možná stánek přímo uvnitř) jsme se konečně dočkaly a z poloprázdné vytrýnky jsme si vybraly jeden s arašídovým máslem a druhý cukrový se skořicí a nutellou. Sedly jsme si na náměstí a kochaly se tržištěm. Sladká chuť donutu nás přikryla teplem a během typicky holčičího pokecu o chlapech jsme si užívaly jak se nám cukr ve své nejjednodušší podobě vlévá do krve. Pak jsme si prošly trhy, historické centrum a vyrazily jsme směr Špilaz 🙂 Tam jsem Barunce svěřila svůj nápad ohledně knížky, takže je momentálně jediná, kdo zná dějovou linku mého rozepsaného románu. Seděly jsme u jezírka povídaly si o našich snech. Fotily jsme podzimní fotky a užívaly si vůně listí a stromů, šumění vody i veselých hovorů kolemjdoucích.

Po příjemně náročném odpoledni jsme se s Baruš odebraly do kavárny SKOG. Byla jsem v téhle kavárně asi před dvěma lety a byla jsem upřímně trošku zklamaná. Ale letos mě neskutečně mile překvapili. Jednak nás velmi milá servírka upozornila na stůl, který se právě uvolňoval (bylo plno a my jsme si absolutně neměly kam sednout), pak za námi přišla se skleničkou vody ještě než jsme si objednaly a nakonec jsme si neskutečně pochvalovaly místní quiche a domácí limonádu. Takže z kavárny jsme obě odcházely spokojené a příjemně nasycené.

Toulaly jsme se pak městem, shoppovaly, užívaly si slunečné soboty a vymýšlely kam půjdeme na večeři. Nakonec jsme zvolily Soul (kterému jsem furt říkala Soho, sama nevím proč). Tam jsem si dala hyper-maximózní sandwich s trhaným kuřecím masem a hranolky (ty jsem neměla asi 100 let) a Barča zvolila fish and chips. Za večeři jsme tam dohromady nechaly 300,- což mi přišlo naprosto super, na to, že porce byly opravdu veliké a dostaly jsme i litrovou karafu s ovocnou vodou. Naše neposedné nožky nám však po véče nedaly a proto jsme vyrazily do Baru, který neexistuje. Kdo z vás má rád dobová místa, tak tady byste si ženy přišly na svoje. Kdo z vás četl můj narozeninový článek ví, že moje vysněná doba jsou 30. a 40. léta v Americe. No a hned potom, co jsme s Barčou prošly vchodovými dveřmi, jako bychom se ocitly na večírku Scotta Fitzgeralda 🙂 Dobová hudba, mlžný barový opar, vysoké police plné alkoholu všemožného druhu.

Servírka nám okamžitě donesla sklenici s vodou (tenhle vynález by si Brno vážně mělo nechat patentovat) a zároveň jsme obdržely velmi zajímavé menu drinků. Na mojito či piňa coladu tady můžete ženy zapomenout. Na co se však můžete připravit je nepřeberný seznam drinků, jejichž jména určitě uvidíte poprvé. Barča tedy zvolila Italský románek a já 10 tisíc metrů nad mořem. Hezké názvy že? Byl to neskutečný zážitek a kdo z vás tohle místo nezná, rozhodně doporučuji ho navštívit. Po téhle návštěvě jsme se odebraly na byt, kde jsme celodenní akci pro jistotu zalily burčákem, to proto aby se nám lépe spalo. Byla to moje první noc po třech měsících bez Míny, takže jsem patřičně smutnila. Nikdy bych neřekla, že zrovna já si dokážu vytvořit s nějakým zvířetem tak silné pouto. Ale s Mínou to tak máme, jelikož je to prostě od teď až na věky věků moje karmická sestra 🙂

Ráno jsme vyrazily na snídani do Brunche’s. Barča na to dostala tip od kámošky a i když se místo nacházelo pět kilometrů od našeho bytu, vydaly jsme se hrdě vstříc bezkonkurenčně nejlepší snídani v Brně. O to víc nás srdce zabolelo, když jsme zjistily, že je podnik plný. Nakonec jsem to ale ukecala a podařilo se nám sednout si na kávový bar. A co následovalo? Ty nejlepší lívance, jaké jsem kdy jedla… bylo to prostě dokonalé ráno. Obě jsme byly naprosto vyřízené z cesty a nakonec i z úžasné snídaně, ze které mám ještě teď boule za ušima 🙂 A cena celé snídaně? 135 korun! Ano ženy, včetně výborné kávy a vody. Po asi hodině jsme se odkutálely směr Coffe Bar Mymika a přestože jsme sotva dopily jedno kafe, objednaly jsme si hned další. Přeci jenom škoda každé kávy, která zůstane neokoštovaná, že?

Pak už jsme měly v žaludku doslova rybník a jelikož se náš výlet ubíral konci, vyrazily jsme do našeho bytu. Během toho, co jsme se loučily s výhledem z bytu v podobě nonstop čmoudícího komínu, jsme si uvědomily, že sice máme koupené lístky na vlak, nicméně České dráhy fungují natolik debilně, že si musíte k jízdence ještě koupit místenku… Tu jsme samozřejmě neměly a rezervační systém byl už uzavřen. Takže jsme nakonec jely punkově bez místenky. Jedno volné místo jsme našly hned po nástupu do vlaku, na druhé jsem si však musela hodinu počkat. A tak jsem si normálně sedla do uličky na svou koženkovou bundu ze sekáče a kecaly jsme s Barčou až do České Třebové. Takže i zpáteční cesta byla hodně zážitková, ale to z celého výletu učinilo skutečně nezapomenutelný zážitek.

Hodně jsme toho snědly, vypily, probraly a zažily. A byl to dokonalý víkend. Kdo z vás v Brně byl nebo tam dokonce žije, víte o čem tu mluvím. A kdo ne? Rozhodně se tam musíte vydat ženy. Budu ráda, když mi dáte vědět, jaký je váš oblíbený brněnský podnik. S Barčou se tam brzy chystáme znovu, takže uvítáme další tipy.