Čtenářský deník II. – Listopád, Kanibal z Nine Elms a Skvrna

Další měsíc uběhl rychlostí blesku a já mám na pracovním stole tři další přečtené knihy. Tentokrát jsem si trochu víc namixovala žánry a četla jsem jak detektivku, tak i hororovou povídku.  Ale začneme tou největší peckou, která mě literárně úplně rozložila.

Listopád – Alena Mornštajnová

Alena Mornštajnová, co dodat. Jak už jsem psala v předchozím článku, kde jsem sumarizovala dubnové knihy , Alena je mou oblíbenou autorkou. Hotýlek mě mile pobavil, ale rozhodně jsem z něj neměla takový zážitek, jako z Hany. Nedávno ale vyšla nová kniha s názvem Listopád a je vám asi jasné, že jsem ji nemohla nechat ležet na poličce. Listopád je první kniha, kde autorka nemonitoruje příběhy skutečných lidí, ale pouští se do vykreslování budoucnosti, která mohla po 17. listopadu 1989 vypadat úplně jinak. Je těžké o tom psát a zároveň nic neprozradit, ale většina z vás již nejspíš tuší, že Alena Mornštajnová v Listopádu otáčí dějinné události od svobody k totalitě a zabývá se myšlenkou, jak by mohla vypadat Česká republika i zbytek Evropy, kdyby nedošlo k politickému převratu. Na jejích knihách se mi líbí, že dokáže s lehkostí a krásnou češtinou vykreslit utrpení lidí, kteří žijí v nesvobodě. Za mě je Listopád druhou nejlepší knihou Aleny Mornštajnové po legendární Haně.

Poznámka: Kniha přečtena ve spolupráci s Knihcentrum.

Skvrna – Gillian Flynn

Gillian se nejvíce proslavila svým bestsellerem Zmizelá, který v jednu chvíli podle mě četl celý svět. Ze Zmizelé jsem byla nadšená (filmové zpracování teda nic moc, ale kniha výborná), takže jsem se pustila do zbylých knížek. Skvrna byla poslední knihou, kterou jsem završila seznam všech knih, které Gill vydala. Bude to znít asi divně, ale Flynn podle mě píše jako muž. Syrově, chladně, doslova vám slovy zajede pod kůži a vyvolá zimnici. Její styl psaní zbožňuju a jestli bych měla vypíchnout nějakou její knihu, rozhodně by to byly Temné kouty. Jedná se o nesmírně propracovaný příběh, knížka jako taková se mi četla trochu ztěžka, ale bavila mě a patří k jedněm z nejlepších thrillero/detektivek, které jsem kdy četla. Nicméně zpět ke Skvrně. Ta byla sice vydána jako kniha, ale jedná se spíše o povídku. Hororovou povídku, abych byla přesná. Dílo má pouhých 72 stran a mě zabrala asi dvě hoďky na přečtení. Dvě naprosto skvělé hodiny plné napětí, přemítání nad tím, jak to teda vlastně je a pak mě dalších několik hodin uvrhla do bloumání nad otevřeným koncem. Děj spoilerovat nebudu, prostě si to přečtěte. Ale ideálně nebuďte doma sami.

Kanibal z Nine Elms – Robert Bryndza

Po návratu z Dominikány jsem se rozhodla, že dám Robertovi ještě šanci. Nebo respektive detektivce Kate Marshallové. Kanibal z Nine Elms je předchůdcem knihy Mlhy nad Shadow Sands, což jsem nevěděla, a knihy jsem omylem četla v opačném pořadí. Ve výsledku to ale vůbec nemělo vliv (na funkci rostlináře). Prvotní zápletka, kde má Kate poměr se svým nadřízeným, ze kterého se vyklube sériový vrah, mě opravdu bavila. Celkově mě Kanibal ze začátku chytnul víc než Mlhy, ale v polovině knížky jsem se začala nudit a konec? Jak by řekla moje úžasná mentorka Nikča Rubešová „to snad ani nebylo nutný“. Závěr Kanibala mi přišel předimenzovaný a doslova nereálný, takže bohužel ani tuhle knížku nehodnotím příliš kladně. Každopádně s Bryndzou to nevzdávám a hned jak bude volná chvíle, vrhnu se na jeho první knížky.

Co právě čtete vy a přečetli jste nějaký z mých předchozích tipů? Já mám zrovna na stole Slepou mapu, opět od Mornštajnové a po ní mě čeká Její konec od Shari Lapena.