Je pátek a já padám únavou. Sedím u čerstvě smontovaného stolu a už nějakou tu minutu se snažím dát dohromady poznámky k novému podcastu. Poslední moje vize byla taková, že chci epizody vydávat co 14 dní. Inu nepovedlo se… Nevadí, alespoň bylo více času na žití a méně touhy po zírání do telefonu.
Poslední dobou pozoruju, jak si mě ten život bere zpátky. Pohlcuje mě, uchvacuje a nepřestává bavit. Přesto všechno negativno kolem nás, kterého už mezi námi mám celkem dost. Nebudu lhát, byla jsem ho ještě nedávno plná. Konkrétně do minulého pátku jsem se v noci budila se strachem o to, co s námi bude dál. Jak se bude svět vyvíjet? Čeká nás vůbec ještě něco dobrého? Vrátíme se někdy do normálu?
Věděla jsem moc dobře, z čeho můj stav pramení, ale nedokázala jsem se toho pustit. Pohltila mě mediální masáž. Neustálý otevírání Seznamu a pak taky posty Dominika Feriho. Díky bohu za ně, člověk se alespoň trochu orientuje v tom chaosu. Jenže… když každý den neustále vyhlížíte další a další vykřičníky, hledáte příkazy a zákazy, tak je jen otázkou času, než vám z toho začne hrabat. Mně začalo, a to celkem slušně.
Uvědomila jsem si, že víc než samotný Covid mě děsí ta hysterie kolem něj. A možná taky to, jak se mi ze všech koutů internetu a Instagramu snaží někdo vnutit svou pravdu. Nevadí mi, že je tu s námi nějaká nemoc. Vadí mi, že mě neustále někdo přesvědčuje o tom, co si vlastně mám myslet.
A pravdou je, že si aktuálně myslím něco o prdeli.
Minulý víkend jsem strávila s přáteli na Moravě. Obklopena vinicemi a všeobecnou pohodou. V sobotu jsem si ráno došla do jednoty pro brambůrky a po šálku instantní kávy jsme vyrazili na výlet. Projeli jsme toho hodně a sobotní večer jsme strávili ve sklípku s místním Markem, který nám dal ochutnat hned několik vzorků vlastního vína. Asi po třetí sklence se moje chuťové pohárky odebraly do komatózního spánku a já si užívala ten pocit, kdy je všechno v pohodě. Jen sklípek, přátelé, žádné žluté vykřičníky. Měla jsem po dlouhé době pocit, že jsem daleko od všech starostí a zákazů.
Bylo to báječný, jen tak být a nesoustředit se na to negativno. Vzala jsem si tenhle mindset s sebou do Prahy. Domovskou stránku Seznamu jsem si dala pryč ze svého prohlížeče, aby na mě nevyskakovala hned po probuzení a na žlutý vykřičníky chodím koukat jenom jednou za dva dny. Přestala jsem po několika týdnech celou tu šílenou situaci sledovat a musím říct, že je mi nejlíp za poslední dobu.
Nechci tuhle celou situaci zlehčovat, ale pojďme si říct, že by bylo fajn ji odlehčit.
Pojďme uznat, že víc než celej KoronaPíčus nás víc deprimuje to dění kolem něj a sledování červených čísel, který na nás všude vyskakují. Vyprdněme se na to na pár hodin nebo dní, na sledování nemoci. Ne proto, že by nám to bylo jedno, ale abychom podpořili naše zdraví. Protože to víc, než cokoliv jiného, ovlivňuje stres. A myslím, že toho máme poslední dobou víc než dost.
Hodila bych vám tu sem na závěr nějaký video s koťátkama, ale myslím si, že ho hravě dokážete na YouTube najít sami 🙂
PS: Poznámky k podcastu nemám, za to jsem si rozpila u toho nově smontovaného stolu pivo. Nemám nic z toho, co jsem si pro letošní rok vysnila a přesto je mi fajnově, jak nikdy dřív.
Jak rada bych mohla toto cele pustit za hlavu, bohužel mi covid rozjebal celou kariéru a veškeré životní plány, v práci řeším následky opatření každý den, na účtu taky 🙁 Ale mas pravdu, je potřeba aspoň občas vypnout hlavu a zapomenout. Skvěle mi funguje jóga:)
Autor
Ivet, naprosto ti rozumím. I pro mě byla korona velkej game changer v tomto roce. Představovala jsem si to letos úplně jinak, ale je to jak to je. Taky se s tím nějak žít a troufám si říct, že všechno je to o úhlu pohledu a taky o uvědomění si, že to nebude trvat věčně 🙂
Naprosto tě chápu a souhlasím. Bylo by nám tu všem mnohem líp, kdyby na nás ta média nechrlila všechno to, co na nás chrlí. Taky se snažím to omezovat a ne vždycky to jde. Teď je úplně nejlíp někde mimo internet, v přírodě nebo například v tom vinným sklípku 🙂
Autor
Myslím si, že média opravdu natropila víc škody než užitku. A místo konstruktivní motivace a relevantních informací nás bombardují šílenými nadpisy, kterými nás akorát děsí. Tohle je něco, čemu nerozumím asi nejvíc 🙁
Citim to stejne, snad se da svět brzy do normálu 🙂
Autor
Věřím v to 🙂 Ono za chvíli bude „v módě“ zase něco jiného.
Tak tohle pohlcení médii jsem měla na jaře taky slušný. Co jsem se vzbudila, hned jsem koukala na seznam. Kontrolovala čísla. Čekala nová opatření. Několikrát denně. Dokonce jsem se přistihla při tom, že mě štvalo, že nejsou žádné nové změny a nařízení, že se nic neděje. Nechala jsem se tím pohltit, ovládat. Také jsem cítila tíhu celého světa. Bála se o každého důchodce. A co dělal zatím ten důchodce, co bydlí vedle v bytě? Usmíval se na mě, žil dál. Nechápala jsem to. Trošku ho možná odsuzovala. Jaká blbost, lehkovážnost… Zpětně samozřejmě chápu, že on byl na tom mnohem lépe. Asi se tím nenechal tolik strhnout. 🙂
Pak jsem taky přemýšlela nad tím, že ono je vlastně hrozně „pohodlné“ sedět doma, oddat se strachu a čekat, co se změní tam venku. Protože je to snazší, než měnit něco u sebe. Žit. Jak jsem pustila články, seznam a média, také jsem začala více žít. To se teprve začaly dít věci 🙂
A jak jsem jednou ty články zahodila a získala nadhled a odstup jako teď ty, už se mi do toho ani nechce zpět 🙂
Takže držím palce, užívej si života a kašlat na mediální masáž, která má kdo ví jaký účel…
Autor
Děkuju Dančo za krásný komentář, se kterým naprosto souhlasím 🙂
Upřímně souhlasím s tebou a myslím že nejsme jediný koho ta hysterie kolem sere. Stejně tak to, jak to každý ať už na sociálních sítích nebo internetu chce vnutit svoji pravdu. Člověk už pak neví co si má vlastně myslet. Upřímně si myslím že každý toho má plný zuby všech příkazů a zákazů. Přestala jsem dění kolem covid sledovat už i na jaře protože si myslím, že nás to více
stresuje. Vidím to především v práci u mého kolegy, který je Slovák a nemůže teď domů má hroznou náladu a dostáváme to sežrat všichni kteří se s ním bavíme a nejvíce já osobně. Sama sice dodržuji všechno co se má, ale nesleduji média každý den, snažím se i tak žít normální život. Chodit do práce, trávit čas s rodinou a přáteli a neřeším covid.
Autor
Děkuju moc Věro za milý komentář. Souhlasím s tím, člověk nemůže všechno sledovat, jinak by se z toho už asi zbláznil.