Ženy, nenechte se zmást hanlivým názvem v titulku článku. Chci se s vámi dnes totiž výjimečně podělit o svůj běžecký příběh místo toho milostného. Takže přibližně před rokem a něco jsem začala běhat. Myslím tím jako jinam než pro kávu do Starbucks. Prostě venku v přírodě pěkně na vzduchu. Obula jsem si Nike botky a začala trénovat.
Ještě před třemi lety jsem byla opravdu silný kuřák a i výběh pro rohlíky do Alberta mě zdecimoval. Svůj životní styl jsem měnila pozvolna. Nejprve jsem přestala kouřit, časem jsem začala zkoumat etikety potravin, pak jsem začala pít čistou vodu a až jako poslední jsem zařadila pohyb. Jednu dobu jsem opravdu měla potíže se stravováním. Dny strávené o hladovkách střídaly záchvaty přejídání. Všemožně jsem se vyhýbala sportu, protože mě nikdy příliš nebavil. Až když jsem šla z nemoci do nemoci jsem pochopila, že si opravdu zahrávám se svým zdravím a bylo mi jasné, že je třeba něco změnit.Ono je to totiž s tím tělem stejné jako s oblečením, musí se umět nosit. A stejně jako je vidět, že se dobře cítíme v tom super pohodlném outfitu, který jsme si ten den vybrali, tak je z nás cítit, jak jsme si nejisté s naším tělem. A co si budeme povídat, u nás žen to platí dvojnásob.
Osobně si přeju, aby mé tělo vypadalo silně a i se tak cítilo. Nepotřebuji mít vosí pas, pekáč buchet a biceps jako bowlingovou kouli. Nechci jíst jen klíčky, cpát se proteiny a být na bio stravě. Chci žít zdravě, jíst tak, aby se mé tělo cítilo dobře a aby se mi líbilo to, co vidím v zrcadle. Jsem především žena a chci se tak i cítit. V lecčem si nechám poradit, ale jakmile se mezi mě a cheescake začnou cpát fitness typy, jde veškerá legrace stranou 🙂
Když mám náladu jdu na zumbu. Ve chvíli, kdy mě v práci vytočili doběla, ruším taneční hodinu, omotávám kolem dlaní své růžové bandáže a jdu na fitbox. Mám-li chuť se ráno zastavit a vstoupit do nového dne klidným krokem, zacvičím si jógu. Občas běhám lesem i přes louku, polem i nepolem, abych si vyčistila hlavu a přišla na jiné myšlenky. No a když je venku hnusně a chce se mi mezi fešné krasavce s pevnými těly – jdu do fitka :-). Toť můj fitness život v kostce. Tu se životem protančím, jindy zase promedituju a když to nejde jinak tak i proboxuju. A když se mi nechce, tak prostě nejdu, dám si nohy do tepla, uvařím kávičku a počtu si knížečku.
Vraťme se ale na chvíli ještě k tomu běhu, který byl tak trochu prvopočátkem toho mého veškerého sportovního snažení. Mám totiž skvělou kamarádku… Co kamarádku, celou skupinu kamarádek a kamarádů, co chodí pravidelně každé úterý (někdy i středy) běhat s Adidasem. Jedná se o pěti až osmi kilometrové výběhy, kdy start bývá většinou v 18:30 z adidas store na Příkopech a vše je vždy perfektně organizačně zvládnuto přes facebookové eventy. Pokud byste se chtěly ženy zúčastnit, ráda se tam s vámi potkám. Stačí si jen na FB lajknout adidas running CZ a dorazit na běh.
A tak mi před pár dny moje kamarádka Eliška, která nám tyto naše běhy organizuje oznámila, že poběžím letos pražský půlmaraton. Jistě, že jsem se chtěla zúčastnit, ale jistě chápete ženy, že mě na okamžik popadl děs. Přeci jen nejsem žádný zkušený Keňan a můj běžecký rekord byl něco málo přes 14 kilometrů…
A tak mi před pár dny moje kamarádka Eliška, která nám tyto naše běhy organizuje oznámila, že poběžím letos pražský půlmaraton. Jistě, že jsem se chtěla zúčastnit, ale jistě chápete ženy, že mě na okamžik popadl děs. Přeci jen nejsem žádný zkušený Keňan a můj běžecký rekord byl něco málo přes 14 kilometrů…
 |
| Botky Nike jsem si nakonec nechala jen do posilovny a tyhle fešné nové adidasové růžovky jsem si pořídila tento týden. Tak snad se v nich ten půlmaraton zadaří. |
Ale jak už to tak u mě bývá děs vystřídal údiv a ten zase odhodlání a pevná víra ve šťastný konec. Takže minimálně do začátku dubna mám o zábavu postaráno. Přibila mi tedy do mého již tak starostmi přeplněného života další. Rozhodla jsem se ale, že tuhle proměním v radost. Že si splním svůj dávný sen o doběhnutém půlmaratonu, překonám sama sebe a posunu svůj život zase o kus dál.
