L.O.V.E.R.

Letošní rok začal celkem dramatickým rozchodem, ale to vy už víte. Byl to nečekaný obrat v mém životě, nicméně mi dal úžasnou příležitost se zaměřit zase sama na sebe a podívat se na to, co bych mohla ve svém životě změnit. A že toho nebylo málo. Celkově jsem už byla ze všech těch vážných vztahů vyčerpaná a chtěla jsem si dát delší dobu s randěním pauzu.

 

Ovšem, co čert nechtěl. Po prvních čtrnácti dnech od rozchodu, které byli temnější než rockové balady z devadesátých let se na mě začali sypat chlapi jeden za druhým. Přišlo mi, že si ani nemůžu dojít do Alberta pro jogurt, aby po mě někdo nechtěl číslo nebo mě neoslovil. Jako nebudu vám lhát ženy, po celkem pošramoceném sebevědomí z předchozího vztahu to byla slušná náplast. A tak jsem si to chvíli jen tak užívala, chodila na rándíčka a zase žhavila Tinder. Telefon mi několik dní non-stop pípal a o ctitele nebylo nouze.

Bohužel i ten nejlepší koláč se vám časem začne zajídat a neustálý příval zpráv mě začal pomalu, ale jistě vyšťavovat. A ve finále jsem měla pocit, že se na mě pořádá hon jak na čarodějnici.  V hloubi duše jsem si nakonec uvědomila, že momentálně k nikomu prostě patřit nechci. A i když lidé jsou často po rozchodu s někým, protože nedokáží být sami, já zvolila opačnou strategii. Tedy chtěla jsem být nějaký čas sama, abych znovu dokázala být s někým.

V únoru, kdy už jsem měla celé téhle komedie s naháněním tak akorát dost a snažila jsem se doma zabarikádovat spolu se Samotou, se do celé kauzy vložil jeden můj kamarád. A to sice s totálně nečekaným návrhem (samozřejmě, že se týkal sexu). Musím říct, že po té dlouhé době, co se známe mě to celkem zaskočilo, páč jsem ho měla za neskutečného slušňáka. A naše společné zprávy, přestože byli časté a mnohdy i dlouho do noci, se nesly vždy pouze v kamarádském duchu. Takže jsem poprvé v životě kývla na nabídku „friends with benefits“ a dala jsem milému známému jedinou podmínku – žádné city.

Asi si teď o mě myslíte, že jsem totální emocionální masochista, ale opak je pravdou. Po citových výlevech mého ex plných plánů svatby a společně stráveného života, jsem si v duchu řekla, že jestli nejsem na něco zvědavá, tak jsou to tyhle „vážným vztahem zavánějící“ kydy. To však neznamená, že jsem chtěla být za rajdu, co skáče z lóže do lóže, to není úplně můj styl. Šlo mi pouze o pár příjemněji strávených večerů týdně s celkem milým chlapem. Každopádně kamarád lomítko milenec mi moje pravidlo odkýval a zdůraznil, že to má stejně.

Everest! Jinými slovy totální vrchol. Asi tak bych popsala prvních pár nocí s milencem. Zatímco můj bývalý byl králem tak maximálně ve svém harému, kde vládnul sladkými slůvky, v ložnici byl spíše šaškem, který opakoval svou několika minutovou reprízu furt dokola a spíše než k smíchu to bylo k pláči. Neustále zdůrazňoval svou vybavenost, co se týče velikosti a jistě ženy, hraje to svou roli. Nicméně, k čemu je muži velké kladivo, když s ním neumí trefit hřebík, že jo.

A tak jsem si užívala hezké večery a nehleděla na budoucí dny a jaksi mi uniklo, že to pravidlo, které jsme si na začátku s milencem dali, ani jeden z nás nedodržuje. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem začala odmítat jiné muže… Netrvalo dlouho a milenec se vyslovil, že mu jenom sex už nestačí, že by rád něco víc. Některá slova mi lichotila, u jiných se mi zdálo, že přišla moc brzy. Nakonec jsem dala na radu mojí Kačenky, která řekla „hlavně se tomu nebraň, když je ti s ním dobře“. Začala jsem tedy plavat s proudem a nechala se unášet vlnami úplně jiných emocí, než které jsem do té doby znala.

Radost, důvěra láska i vášeň. To je to, co poslední dobou cítím. Je krásné, když vás má někdo rád. Ale ještě hezčí je, když vás někdo motivuje a dovoluje vám být tou nejlepší možnou verzí sebe sama. Nemusíte si hrát na někoho jiného, neřešíte jeho bývalé, vlastně je vám to úplně fuk. Nepřemýšlíte nad tím, co vám váš muž říká, prostě víte… cítíte, že je to pravda. Vidíte to v jeho očích, vnímáte to při každém objetí nebo stisku ruky. A na ničem jiném prostě nezáleží.

Již tři měsíce jsem šťastná, tolik se toho za tu dobu změnilo. Přestala jsem tolik pít, začala jsem více spát. Vrátila jsem se k běhu a zdravému jídlu, zhubla asi pět kilo, páč toho energetického výdeje bylo poslední dobou nějak víc. Začala jsem si víc věřit a poprvé v životě není můj vztah jako na horské dráze nebo jako křivka na EKG kardiaka.

Asi si říkáte ženy, jak se mi to podařilo utajit. Inu tak nějak jsem pochopila, že čím více masírujete sociální sítě a vykřikujete do světa svoje štěstí, tím méně vám ho lidé věří. A tak jsem si to svoje spíše užívala, než abych ho prezentovala všude možně. Díky tomu mě naplnilo až po okraj a ve chvíli, kdy jsem začala přetékat, rozhodla jsem se o to s vámi podělit. Jelikož do této chvíle o mém vztahu vědělo jen pár zasvěcených duší.

Určitě mi dejte vědět o vašich zkušenost s „friends with benefits“ celkem mě zajímá, jestli je tohle typický scénář nebo spíše rarita 🙂 . Mějte se krásně ženy, žijte život plný štěstí a mějte vedle sebe jenom a pouze ty lidi, kteří vám to umožní.

PS: Mami je mi naprosto jasný, že jsi to celou dobu tušila, páč jsi paní Colombová!