Copywriting: 4 tipy, jak začít psát (a další inteligentní rady, o které nikdo na začátku nestojí)

Bývaly doby, kdy bych za uvedení svého jména pod zveřejněným článkem v internetovém magazínu dala pytel zlata a maxi balení nuttely. A když se tenhle můj dlouhotrvající sen nedávno zhmotnil, nedokázala jsem tomu uvěřit. Teď si dvakrát v týdnu užívám plesání srdíčka a reakce na články, které jsem vždy toužila psát. Zároveň se ale pokaždé ozve můj vnitřní kritik se slovy, že by to mohlo být o chlup (co o chlup, o chlupy na nožkách neoholené domorodkyně) lepší. Jak ale se psaním vůbec začít? Mám pro vás pár rad do začátku a narovinu říkám, že instantní návod na Pulitzerovu cenu fakt nečekejte.

#1 – Hlavně začni psát

„Ahoj, chtěla bych začít psát, ale nevím, jak na to. Nevíš, co s tím?“. Do instagramového directu mi chodí nejedna taková zpráva a já vám odpovím na rovinu. Jasně, že vím, co s tím. Jenže odpověď je podobná jako v tom vtipu, kde jeden chytrolín opakovaně říká „Já ale vím, co s tím je. Je to rozbitý“. Takže, jak začít psát? Prostě a jednoduše začít psát. Protože dokud si to na vlastní kůži nevyzkoušíte, těžko budete vědět, jestli vás to vážně baví nebo jestli si náhodou nenosíte v hlavně nějakou fantazii o tom, že copywriting je easy and cool job pro mileniály.

Když jsem začínala, psala jsem o tom, co mi bylo nejbližší. V mém případě to byly podělané a nenaplněné vztahy. Znala jsem je i pozpátku a když jsem pomalu ale jistě zabředávala do dalšího bravurního relationshitu, přesně jsem věděla, co bude následovat.

Znát svoje téma, je klíčem k úspěchu. Pokud tedy s copywritingem, nebo celkově se psaním teprve začínáte a máte před sebou prázdné portfolio, nacházíte se v té nejhezčí části procesu. Zatím vám totiž nikdo nic nezkritizoval, ani nevrátil. Nevíte, co je to přepisování textu pětkrát dokola a neznáte frustraci z toho, že místo článku se vám od korektorky vrátilo červené minové pole. Jste na začátku a můžete si dovolit „jenom psát“.

Návod je tedy jednoduchý, sednete si za počítač, vymyslíte si téma a nechte prstíky ladně běhat po klávesnici, dokud nebudete s textem spokojeni. Můžete se taky podívat, jak to dělají ostatní, ale to bych vám na začátku fakt nedoporučovala. Sama jsem totiž kdysi zabloudila na blog Michelle Losekoot a pak jsem měla 5 týdnů pocit, že ať napíšu cokoliv, bude to stát za hovno. Nutno podotknout, že tenhle super pocit mívám občas i dnes.

#2 – Připrav se na kritiku

A že jí bude. Ve chvíli, kdy to se psaním začnete myslíte vážně, nezbyde vám nic jiného než svoje veledíla někomu ukázat. Jestli si pamatuje, jaké to bylo ukázat paní učitelce ve školce obrázek, na který jste byli velmi pyšní a ona na to odpověděla všeobjímající „hmm“ nebo se zeptala „A ta voda je zelená proč? Copak voda je zelená?“ – tak přesně takový to bude.

Někdy vás setře korektorka jako sopel u tříletého děcka, jindy dostanete kritiku od klienta ostrou jako chilli a sem tam, nepřijde vůbec nic. Bude na vás, abyste se stali svým vlastním objektivním kritikem a dokázali zhodnotit, kdy se článek fakt nepovedl, nebo kdy jste se někomu netrefili do stylu psaní. Tak či onak stanete se mistry přepisování a verbálními chameleony, protože jinak to ve světě psaní nejde.

#3 – Copywriter není spisovatel

Spousta začínajících pisálků má jakousi idylickou představu o tomhle tvůrčím řemesle. Ale ne, fakt nebudete vysedávat po kavárnách a nebudou k vám chodit geniální myšlenky s každým lokem batch brew (nebo vína). Mít nápad je totiž ve světě psaní až to poslední, co potřebujete. To první je vytrvalost, zodpovědnost a ochota dřít. Protože i když máte nápad za milion a neumíte ho správně p(r)odat, je vám vlastně k ničemu.

Copywriter a spisovatel mají společné to, že píšou. Jinak se tyto dvě profese od sebe diametrálně liší. Copywriter usiluje o to, abyste zůstali na (webové) stránce, co nejdéle a ideálně se dostali až k nákupnímu košíku. Spisovatel vám skrze (tištěné) stránky předává příběh a moc touží po tom, abyste jej prožili s ním. Copywriter prodává skrze texty. Za spisovatele prodávají knihy nakladatelství, knihkupectví, nebo jeho jméno. V obou případech platí, že úspěch není zadarmo a každý typ psaní vyžaduje specifické techniky přemýšlení i psaní.

#4 – Superschopnost zvaná autorský styl

Tohle je aktuálně moje nejnovější lekce, o kterou bych se s vámi ráda podělila. Byla jsem totiž nedávno oslovena jednou kámojdou, abych pro její brand napsala pár článků. Témata se točila kolem seběvědomí, duševního zdraví, péči o sebe sama – zkrátka nota, na kterou umím hrát. Sedla jsem za psací stroj a vystřihla první článek nabytý informacemi a tipy z praxe.

V neděli v deset ráno mi volá kámojda s tím, že článek je perfektní, ale v zápětí dodala „ale ty vole Veroniko, kde je ten tvůj geniální styl, kvůli kterýmu jsem četla tvojí knížku?“. V první moment jsem nechápala, jenže pak mi svitlo. Je ze mě hotový copywriter, který roboticky vyšvihne článek na míru klientovi, ale není v tom za mák mého stylu. Mého jemně sarkastického umu, který dokáže na každou prkotinu vymyslet deset supervtipných přirovnání.

Jasně, ne všude si tohle můžete dovolit. Ale kam tím mířím je to, že byste si měli vybírat klienty, u kterých si to právě dovolit můžete. Se vším pochopitelně jako s šafránem, ale přesně tyhle stylové odchylky z vás udělají jedinečného pisálka. Nebojte se odlišit, robotických autorů je na webu už přehršel.

TIP na závěr: Rešerše jsou fakin důležitý, tak se na ně nevybodněte, když píšete o tématu, které vám není blízké. Viz já a Kotlíkové dotace pro rok 2022, ale to je zase trochu jiný příběh.