Je to v hlavě

Je to v hlavě

Nastalo léto a lidé (zejména teda ženy) se nám rozdělili na dvě sorty, ta s pekáčem buchet a ta bez. V létě se vždy mluví o dietách a cvičení více, najednou jsou všude články o detoxech a třicetidenních výzvách a dalších nesmyslech, které vám mají zaručit vytouženou postavu za několik málo dní. Ženy, jsme dospělé a z pohádek jsme snad doufám vyrostly, takže pro vás asi nebude novinkou, když vám řeknu, že tyhle teorie opravdu nefungují. A pokud, tak na opravdu velmi krátký čas, který mnohdy neodpovídá ani polovině investovaného času do těchto „výzev“.

Pokud ženy doopravdy chcete něco změnit ve svém životě, musíte začít hlavou. Vím, je to klišé, ale je to tak. Jeden z mých profesorů na karlovce říkával, že deprese není nemoc, ale špatné myšlení. Podle mě je to velká pravda, protože pokud špatně myslíte, nic se nezmění i když budete vrcholově závodit v běhu. Tělo vám to vše stejně jednou vrátí. Ptáte se, jak to vím? Sama mám celkem neblahou zkušenost s urputným hubnutím.

Před dvěma lety jsem byla navrcholu svých fyzických sil. Cvičila jsem čtyřikrát týdně, střídala jsem fitko s během a každou volnou chvíli jsem dělala nějaký pohyb. Zezačátku jsem hubnula cíleně, protože jem opravdu měla pár kilo navíc, a chtěla jsem se prostě cítit líp. Ale neustálé cvičení a touha po tom být štíhlá jako hůlka na čínu mi časem začali lézt na mozek a několikrát jsem i vynechala jídlo jen abych byla ještě hubenější. A co se stalo ženy? Přestala jsem na 9 měsíců menstruovat, protože jsem se dostala na nejnižší váhu jakou jsem kdy měla. Tohle je momentálně ve fitness světě celkem tabu – fakt, že když intenzivně cvičíte, může tím utrpět vaše ženské zdraví. Zhuntovala jsem si tělo jenom proto, abych připomínala nějaký nudný mužský idol krásy. S během jsem musela tedy ze zdravotních důvodů na nějaký ten měsíc seknout a vrátila jsem se k němu až letos v únoru. Od té doby nejsem zástáncem rčení, že pro krásu se má trpět. Protože některé věci za to prostě nestojí!

Ale zpět k myšlení. Kdybych se před těmi dvěma lety měla skutečně ráda, nedovolila bych si ubližovat svému tělu extrémním sportováním a minimem jídla. Vše tedy začíná u sebelásky… Pokud hubnete proto, abyste co nejrychleji shodily do šatů, nebo nedej bože proto, že se srovnáváte se svou kolegyní v práci, která je už tři týdny na melounu a shodila díky tomu 8 kilo, tak to doopravdy nemá smysl. Cíl vašeho snažení by neměl znít „chci zhubnout“, ale „chci na sobě zapracovat“.

Podle mě má zdraví tři roviny – tělo, mysl a ostatní lidé. Co se týče těla, je důležité mu dát to, co doopravdy potřebuje. Nic víc, nic míň. Člověk by ho měl poslouchat, rozmazlovat, ale taky ho neustále udržovat v dobrém stavu. Sama se nestravuju nijak zvláštně. Ti z vás, kteří mě sledujete na instagramu víte, že si ráda vařím, patlám se svačinama, nakupuju zdravé věci a dopřávám si zvýšenou dávku proteinů, protože třikrát týdně běhám a nechci být znovu nemocná.

K snídani jím nejčastěji kaši, kterou si večer připravím do krabičky tak, že smíchám vločky, protein, chia semínka, kokos, někdy i kakao nebo čokoládu. To vše zaliju vodou a dám přes noc do lednice. Ráno si krabičku ohřeju v práci a zasypu ovocem. Občas si udělám proteinové lívance s řeckým jogurtem, na svačiny mívám tvaroh se sirupem a müssli. Dvakrát týdně jím vegetariánský oběd, aby si žaludek trochu odpočinul od masa a po cvičení VŽDY jím. To je v kostce moje stravovací rutina.

mysli se snažím mít naladěné pozitivní vlny i když ne vždycky je to možné. Nejsem zase nějaký sluníčkář, abych za vším viděla duhu nebo úsměv jednorožce, to vážně ne. Ale zaměřuju se hlavně na sebe, s nikým se nesrovnávám, nikoho nemám za vzor a s každým dnem se snažím posouvat dál svoje schopnosti tak, abych se stala tou nejlepší možnou verzí sebe sama. Občas si přečtu nějakou motivační knihu, kouknu na videa na YouTube nebo si pustím film, abych získala jiný pohled na svět a zatím mi to takto vyhovuje. Celkově si myslím, že otočit myšlení a vidění z okolního světa k sobě samo o sobě dokáže velké věci.

A co se týče lidí, je dobré se zbavit těch, kteří vám do vašeho života nepřináší absolutně nic pozitivního, nebo je alespoň přestat vnímat. Když se vrátíme ke kolegyni s melounem, co vám dává do života tím, že vám kvaltuje do hlavy nesmysly jak ona už zhubla a vy máte madla lásky. K čemu vám jsou lidé, kteří vám při odpolední kávě vysypou na hlavu všechny svoje problémy a starosti a na ty vaše se ani nezeptají. Proč byste se měly vídat s lidmi, kteří vás neustále kritizují nebo sráží. Držte se těch, kteří vás posouvají, inspirují a díky nimž máte lepší pocit ze sebe sama. Ti jsou vám totiž největší oporou, když ve svém životě něco měníte.

Ženy ne nadarmo se říká, že trpělivost přináší růže. Pokud s pohybem chcete začít úplně poprvé nebo se trápíte nesmyslnými dietami je pro vás důležité hlavně jedno. Srovnat si priority a najít takový sport nebo pohyb, který vás skutečně bude bavit. Protože, když ve vás bude něco vyvolávat odpor nebo se do toho budete muset nutit, tak u toho zaručeně nevydržíte. Třeba mě absolutně nebaví posilování, fitko je pro mě nuda. Tak to prostě nedělám a běhám. Protože to je jediný pohyb při kterém se cítím svobodná a plná sil. Jasně, občas se taky musím trošku kopnout do zadku, abych šla ven, ale vždy to stojí za to.

Nedržte časově nesmyslně omezené, fyzicky vyhrocené výzvy. Rozhodněte se teď a tady pro životní změnu, která sice trvá delší dobu, než „úžasných“ třicet dní, nicméně vám vydrží na stejně dlouhou dobu. Mějte se rádi, obklopte se dobrými lidmi a važte si svého zdraví a sebe sama. A nezapomínejte na to, že jsme hlavně ženy, a nějaké ty křivky k nám přeci jen patří 🙂

2 Komentáře

  1. 06/20/2017 / 10:45

    No co k tomuto článku říct… Je to tak! 😀 Hlava je náš největší nepřítel ve spoustě věcí, cvičení nevyjímaje. Upřímně já osobně miluji jídlo, takže jsem nikdy žádné podivné diety nedržela… Vždy jsem se stravovala více méně zdravě, někdy hůře, někdy lépe. Vždy jsem měla svoje tělo ráda, i když jsem měla vždy špíček na břichu! 😀 Vždy mohlo být lepší, ale člověk by se neměl upínat na představu dokonalého těla, protože to nebude nikdy. Nebo možná je, když je zdravé! 🙂
    Sama cvičím spíš proto abych byla trochu flexibilnější, aby mě nebolela noha, která bolí a nikdo neví co stím… A toť vše. 🙂 Jsem teď na nejnižší váze, co jsem kdy byla od puberty a to jen proto že jsem onemocněla mononukleózou a dva měsíce (měla jsme hodně slabý průběh nemoci) jedla dietně, no a navíc jsem měla dva týdny hnisavou angínu a rozjely se mi moudráky! 😀 Jako nic pěkného a zhubnout za týden 5 kilo taky nic moc… Každopádně si teď tuto váhu už skoro dva roky udržuji jen tím, že se nesnažím urputně 🙂
    No tot můj příběh! 😀
    Jen bych ještě ráda dodala nebo možná opravila, že ten hubený ideál, který popisuješ, je ideál mužský… já bych řekla naopak, je ryze ženský. Chlapi možná nechtějí stokilovou ženu, ale stejně tak nechtějí kost a kůži… vždy jsem se setkala jen s těmi, kteří vždy raději holku krev a mlíko a curves jsou jen žádoucí! 🙂 Ženy jsou posedlé hubenou postavou…

    Článek na podobné téma jsem psala též, kdyby ses chtěla podívat! 🙂

    http://lifestylebirdie.com/moje-cviceni-motivace-pro-dalsi-lenochy/

    • Ema
      Autor
      06/20/2017 / 17:44

      Děkuju moc za krásný příběh 🙂 Řekla bych, že s těmi idoly je to minimálně 50 na 50. Taky jsem většinou měla mužský nebo kámoše, kterým se líbily holky s tvary. Ale také jich pár znám, kteří jsou schopni říct své vlastní holce, že má tlustý zadek. Jsem ráda, že jsem se z těhle „stereotypů“ vymanila a jedu si svoji lajnu. Přesně jak jsi psala, zdraví je to nejdůležitější a hlavně mít se ráda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *