Tak ženy je za námi třetí adventní neděle. A bláznivé předvánoční šílenství pomalu vrcholí. Obchoďáky opět praskají ve švech. Odevšud se více než veselé zvonění rolniček linou cinkavé zvuky tření nákupních košíků. Z internetu na nás útočí všemožné re-klamy typu 1+30 zdarma a člověk z těch možností výběru a blikajících světel akorát získává pomalu náběh na epileptický záchvat 🙂 Pro mě jsou Vánoce spíše svátky klidu a míru, takže mě tahle předvánoční džungle zcela nechává chladnou. Naopak se snažím hledat a zachytit každý drobný náznak té pravé vánoční atmosféry. Cítím ji v každém objetí se svou mamkou, když se obouvám mezi dveřmi. V závanu skořice, hřebíčku a pomeranče, když procházím kolem trhu na Náměstí Míru vstříc bytu na Vinohradech. I v každém polibku pod jmelím 🙂
Upřímně ženy, co se týče pečení cukroví, vyhýbám se mu obloukem. Ale abych splnila alespoň svou minimální ženskou povinnost rozhodla jsem napéct pouze tři druhy, o kterých jsem si myslela, že na nich opravdu není co zkazit. A opět jsem se přesvědčila, že v mém vesmíru plném absurdních zákonů schválnosti, lze zpackat co se dá 🙂
Takže první adventní týden jsem se rozhodla pro tradiční linecké cukroví. Ženy recept na něj byl asi takový, že jsem šla do Alberta, koupila dva druhy připraveného lineckého těsta (tmavé a světlé) a moučkový cukr a šla domů. Teprve pak jsem si uvědomila, že na bytě na Vinohradech jaksi nemám všechna svá epesní vykrajovátka. A tak jsem nakonec linecké cukroví vykrajovala panákem od Jägermeistera 🙂
 |
| Lepší krabičku jsem bohužel nenašla. |
Tento víkend byly na pořadu dne vanilkové rohlíčky, které se díky mému totálnímu (ne)odhadu proměnily v rohlíčky skořicové (trošku nepoměr koření). A perníčky, které jsem pekla jako poslední mi tak ztvrdly, že by je mohly České Dráhy použít jako výkolejku…
Výsledek tohoto kulinářského počínání mi byl víceméně jedno, protože jsem předmětné perníčky pekla ve výborné společnosti mé skvělé kamarádky (a budoucí sousedky v Javorovce) Janičky. A v její přítomnosti spolu v kombinaci s filmem Až tak moc tě nežere, vonící purpurou na plotně a pár skleničkami Cinzana se nám podařilo nasát tu správnou vánoční atmosféru. Navíc jsem perníčky nakonec použila jako ozdoby na náš vánoční fíkus a zbytek asi poputuje na Náplavku labutím, kachnám a rackům 🙂
 |
| V rámci zachování mé kulinářské reputace, jsem si dovolila upéct ještě štrůdl, který zvládám bez větších komplikací 🙂 |
A o tom to je, ten vánoční čas… Spíš se zastavit, než spěchat od regálu k regálu. Honíme se před Vánoci za dokonalými dárky, nebesky dobrým cukrovím a spíše než klid a mír ve svém srdci cítíme rok od roku větší nervozitu, jestli zase stihneme vše včas. A tak jsem letos v rámci zachování zdravého rozumu a větší pohody nevkročila ani jednou do obchodního centra. Většinu dárků jsem objednala přes internet a ten zbytek zařídím koncem tohoto týdne v Primarku v Drážďanech.
V neděli si zapálím na adventním věnci čtvrtou svíčku a zatímco bude plápolat, pustím si na notebooku Lásku nebeskou a zabalím si všechny ty drobnosti, kterým bych ráda udělala někomu radost.
