Výlet do Londýna

Tak se ženy po pár týdnech vracím zpět k našemu výletu do Londýna, abych pro vás sepsala pár řádků a tipů na to kam vyrazit. A zároveň abych vám povyprávěla jak jsme se vlastně měli. Hodně jste toho mohly už vidět ve videu, které vyšlo pár dní po našem návratu (kdo neviděl, najdete ho zde). Takže se pohodlně usaďte, pokud možno s horkou kávou nebo čajem a pojďte si s námi projít tohle věčně šedivé město ještě jednou s námi.

Jak to vlastně celé začalo? Inu, řešily jsme s mojí bývalou kolegyní před Vánocemi, co asi tak koupíme těm našim mužům. Upřímně neměla jsem vůbec žádný nápad a začínala jsem propadat zoufalství. Nakonec mě ale zachránila právě Katy, když mi řekla, že jako „wow-darček“ pořídila svému přítelovi letenky do Londýna na leden. Říkala jsem si, že v téhle době tam bude celkem zima, takže když jsem potom letenky vybírala pro Máru, vybrala jsem raději únor… Jako nevím ženy, co jsem si v tý době  myslela. Asi něco na způsob toho, že v lednu je v Londýně mínus pět zatímco v únoru minimálně dvacet stupňů a sanšajn celej den (jo asi jsem si něco takovýho myslela). Každopádně únor se neúprosně blížil, já si zabalila svých pár věcí do koženého baťohu, který jsem dostala od Máry k Vánocům, jakožto svou pomůcku na cesty (povšimněte si sladěnosti vánočních darů) a s ustavičně klepajícíma se kolenama jsem se odebrala na letiště. Vyráželi jsme hodně brzo ráno, takže nás v Londýně čekal celý den. Dorazili jsme kolem deváté hodiny na letiště ve Stanstedu a hoďku na to nám jel autobus National Express přímo do centra Londýna. Ta hodinová časová rezerva je podle mě tak akorát, jelikož si před definitivním odchodem z letiště musíte odbýt ještě pasovou kontrolu skrze terminály.

Po tom, co jsme dorazili na Liverpool street jsme si koupili kafčo do ruky a vyrazili na první poznávačku Londýna. Měli jsme s Márou pár bodů (asi tak 80), které jsme chtěli vidět, takže jsme si prošli asi prvních pět (takový ty klasiky jako Tower, Tower Bridge, …) a hladový zamířili na Borough market. To je naprosto úžasné místo plné chutí, vůní a všech možných obchůdků, takže si přijde na své opravdu každý. My zvolili pad thai s kuřecím masem a s krevetami. No a protože jsme chtěli sladkou tečku, došlo i na největší cookiesku, kterou jsem kdy jedla. Mára si dal brownie a tak jsme ruku v ruce a s pusou od čokolády vyrazily dál směrem k Milenium Bridge a Tate Modern. To je muzeum moderního umění a zároveň odpočinkový park v jednom. Polovina spodního patra je pokryta kobercem, na který si můžete sednout a odpočívat dle libosti. Taky jsou tam houpačky a různé prolézačky pro děti. Rozhodně to doporučuju jako odpočinkovou zastávku po celodenním chození. Nám to rozhodně bodlo. Brala jsem zpočátku jako obrovskou časovou výhodu, že jsme dorazily do Londýna tak brzo, ale nakonec jsme stejně prošli centrum jen tak okrajově a kolem páté jsme se odebrali za naší airbnb hositelkou Margaritou (jo, vybrala jsem si jí hlavně podle jména, páč se jmenuje jako ten koktejl).

Po odpočinku jsme se už vydali směr metro, kde jsme si za „vstupní poplatek“ pořídili Oyster Card. Tu si koupíte ve speciálních automatech, které se nachází téměř na každé zastávce podzemky. My jsme tedy zaplatili vstupních pět liber a k tomu si dobili 10 liber na cestovné. Nastupovali jsme na zastávce Kings Cross a tak trochu jsme zjistili, že to je pravděpodobně nejfrekventovanější zastávka metra (nebo nám to tak alespoň přišlo v porovnání s ostatními). No a samozřejmě já, jakožto skalní fanoušek Harryho Pottera jsem si vizualizovala, jak se vznáší létající trabant nad špičkou nádraží.

Do Walhamstow jsme dorazili asi za dvacet minut a cesta vyhřátým metrem nás vyčerpala snad ještě víc než celodenní trajdání po městě. Margarita nás srdečně uvítala a ukázala nám svůj (na můj vkus vážně gigantický) dům. Proč píšu gigantický? Inu první dojem z domu schovaného mezi dalšími řadovými domy máte asi takový, že se jedná o dvoupatrový domeček s maximálně čtyřmi pokojíky. Hned po tom, co jsem se zouvala ve vstupní hale jsem si uvědomila, jak moc jsem se sekla. Chodba byla dlouhá jak týden před výplatou a po cestě do kuchyně jsem míjela asi tak šest dalších pokojů. Myslím si, že by tenhle „domeček“ mohl konkurovat středně velkým hotelům. Naše hostitelka nám dala k dispozici poličku v lednici i s celozrnným toastovým chlebem, chedarem, mlékem a vejci. Takže jsme měli prakticky i snídani v ceně. Následně nám ukázala náš pokoj a koupelnu a my se po pár minutách a večerní hygieně odebrali do peřin.

Byla to dovolená na které jsem bez nadsázky spala 12 hodin denně a nesktuečně jsem si to užívala. Ráno jsme si udělali snídani a kolem desáté jsme vyrazili směr Camden Town. Když jsem byla v Londýně před dvanácti lety, neměla jsem šanci tuhle čtvrť vidět, a tak jsem ji tentokrát prostě nemohla vynechat. Část cesty jsme jeli metrem a zbytek nadzemkou, je super, že to můžete v Londýně takhle kombinovat, ale co je ještě lepší? Jejich systém turniketů. Pípnete si Oyster kartou při vstupu do podzemky a pak až na konci cesty, a je jedno jestli jste použily tři trasy metra, nebo metro a nadzemku. Mě tohle naprosto nadchlo, protože díky tomu mají v Londýně hodně dobře vyřešené jízdy na černo, které se tam podle mě tak často neobjevují jako u nás… To je tak když vaši rodiče pracují v dopravním podniku, to pak zkoumáte v jiných městech místní MHD a jste nadšený z takových blbin.

Každopádně dojeli jsme do Camdenu a kdo máte rád pražskou náplavku, urbanismus a underground, tak tady si přijdete vážně na své. Miluju aletrnativní čtvrtě, místa kde to žije barvami a nápady. Kde je spousta zajímavých krámků a ještě zajímavějších jídel. A tak jsme si koupili kafčo u místního stánku a poznávali krásu této části Londýna. Pak jsme se pěško-busem (to znamená, že jsme šli pěšky, každopádně je to náš nejoblíbenější „dopravní prostředek“) přemístili do Hyde Parku. Byla celkem zima (ne těch dvacet stupňů, co jsem si vysnila), takže nás to rychle unavilo. Když píšu o zimě, všimli jste si někdo v Londýně, že v únoru tam lidé běhají v kraťasech a nátělníku? Jako že, pro ně asi výraz zima, znamená úplně něco jiného než pro nás nebo nevim.

Oběd jsme si dali v Čínské čtvrti a byla to teda neuvěřitelná podívaná. Chvíli jsem měla pocit, že jsme úplně v jiné zemi. Na sloupech se pohupovaly lampiony všech barev a vůně exotického jídla se nesla ulicemi. Tohle místo rozhodně stojí za to vidět. Po šesté jsme se cítili strhaní, jako kdybychom pracovali celý den na stavbě, a tak jsme zase zamířili směr Margaritin dům. Ve Walhmastow je fajn, že si můžete vybrat z více obchodů, když si chcete něco nakoupit. My měli poblíž domu Tesco Express, ale najdete tam i Lidl. Mára si tam vždycky nakoupil sendwich k večeři a já většinou ovoce s jogurtem. Po vynikajícím indonéském jídle jsem totiž neměla ani moc hlad. A náš večerní program? Ten byl jasný… spánek, spánek, spánek.

Třetí den patřil muzeím. Mára chtěl vidět přírodopisné muzeum, které jsem viděla právě před dvanácti lety a tak jsme tam vyrazili hned kolem desáté. Hned po výstupu z metra nás zarazila dlouhá fronta před vstupem. Nenechte se zmást ženy, postupuje to celkem rychle. Takže jsme během pár minut byli uvnitř. Skvělé na Londýně je, že většina muzeí je zdarma. Některé úseky jsou sice placené, ale my jsme do nich nezavítali (kdo by chtěl taky vidět sekci hmyzu, že jo). Strávili jsme v muzeu téměř tři hodiny a prošli si vše od Darwinova centra, přes dinosaury až po vesmírnou sekci. Bylo to skvělé až na to, že se asi všechny místní základky domluvily, že zrovna v ten den vyrazí do muzea taky. Takže jsme jako zvukovou kulisu měli řev asi tak tisíce děti 🙂 Na pár minut jsme zaskočili taky do Science muzea, které je hned vedle toho přírodopisného. Ale jelikož jsme byli už celkem přesyceni informacemi (a taky řvoucími dětmi, které byly doslova všude), přemístili jsme si do pubu na hamburger a hranolky. Kdo z vás mě sleduje ví, že já si na tohle moc nepotrpím, ale když je hlad, zima a pub, tak člověk prostě nepohrdne. A je prostě fakt, že atmosféře anglického pubu je docela i těžký odolávat.

Přijde mi, že jsou k sobě lidi v Anglii srdečnější. Objímají se, koukají na ragby, popíjí pivo bez pěny a užívají si života. Bavila mě ta multikulturalita a to, že v ní lidé dokážou žít. Jasně, asi každý máme v sobě strach z cizího a neznámého a to se týká i lidí, ale proč to sveřepě odmítat, když se můžeme od jiných kultur tolik naučit. Přijde mi, že lidé jsou u nás na barvu pleti obzvlášť vysazený, když jede černoch v metru neodpustí si vtip… to samé arab. Když ale jedete londýnským metrem, sedí vedle sebe tři černoši, arab, londýňan a ženská v růžovým županu, a vy nemáte pocit, že by se navzájem hodnotili nebo pozorovali. Naopak, jsou s tím v pohodě, a to se mi líbí.

Poslední ráno jsme si nedali snídani u Margarity, ale vyrazili jsme si do kavárny s názvem 56. Objevila jsem ji díky aplikace Foursquare a kdo ji neznáte, určitě ji do zahraničí doporučuju. Najdete tam super podniky i s recenzemi a cenami. Tohle místo ve Walhamstow mělo skvělé hodnocení, a tak jsme tam zavítali na pořádnou snídani. A musím říct, že jsem tam měla snad ten nejlepší chleba s avokádem a vejcemi ever! Mára ten si dal klasickou anglickou snídani, mě teda přijde úplně šílený jíst po ránu fazole, ale oukej. Odpoledne jsme se prošli po Oxford street, já nakoupila spodní prádlo ve Victoria secret a musím říct, že tenhle obchod byl pro mě splněným snem. Každý rok totiž sleduju přehlídku téhle značky a pokaždé jsem naprosto oslněna ženskou krásou a luxusním prádlem.

Než nám odjel bus na letiště v Lutonu (opět jsme jeli National Expresem), skočili jsme na pár piv do pubu u zastávky. Jako jestli se vám ženy něco v Londýně nevyplatí, tak je to pít. Protože za pivo dáte na některých místech i 4.50 liber. Ale čert to vem, já se bojím lítání a vzpruhu jsem teda vážně potřebovala. O půlnoci jsme vystoupili z letadla, tentokrát už v Praze a zamířili jsme do Modřan. Totálně grogy jsme se sesunuli na postel a já měla pořád před sebou červené cihly, doubledeckery a vůni kávy. Byla to krásná dovolená a už teď se těším na další. Příští měsíc mě čeká Oslo, kam poletím za Terezkou (a Amálkou), z blogu Sweet Melange a moc se na to těším. A co vy? Byly jste v Londýně už někdy a kam se chystáte? Pochlubte se s vašimi cesty do komentářu, budu ráda za tipy.

 London in points:

• určitě si rezervujte jízdenky předem a jeďte busem, je to levnější než vlak, obzvlášť pokud si jízdenky koupíte pár týdnů předem
• platit se dá prakticky všude kartou, takže hotovost s sebou zase tolik nevyužijete
• metro je rozdělené na pásma, čím více pásem míjíte, tím dražší je jízdenka (3 pásma stojí až 3.50), doprava je v Londýně drahá ale s Oyster card je levnější než bez ní 
• snídaně v lepší kavárně stojí kolem 20 liber
• v některých podnicích si počítají takzvané tips, což jsou dýška, někdy je to i 12% z celkové ceny
• Victoria Secret je v Bond street ne v Oxford street 🙂
• téměř veškerá muzea a galerie jsou v Londýně zadarmo
• nejlepší čokoládovna ever je přímo v centru Londýna a jmenuje se Said Dal
• místní móda u žen je hodně zvláštní 🙂
• top místa: Camden Town, China Town, Borough Market