To tělo vám to vrátí

To tělo vám to vrátí

Sedím v křesle a v ruce držím sladké a kořením ovoněné chai latté. Kroužím s hrnkem a hledím do světle hnědé pěny a říkám si, že bych neměla být tak smutná. Při dopadu třetí slzy na rukáv se ale přestávám bránit i poslednímu zbytku emocí. Přiznávám to, jsem zoufalá. A vždy, když mám pocit, že už nemůžu klesnout hlouběji, objeví se černá ruka Tmy a stáhne mě ještě níž. 

Bolest je dobrá učitelka, trénuje mě v trpělivosti.

Ale pravdou je, že mě taky celkem dost unavuje a nedá mi spát (potvora jedna). Když mi vyndali stehy minulý týden, dostala jsem plastovou sádru a říkala jsem si, že teď půjde všechno líp, snáz a hlavně zase nahoru. No a není tomu tak. Můj návrat do pomyslnýho normálu totiž moje tělo rezolutně odmítá. A upřímně s každým dalším dnem se mu čím dál míň přestávám divit. Ze začátku jsem to brala tak, že mu dám teda ještě čas, když to teda jako chce.

S obrovskou nechutí jsem začala přijímat svůj nový stav, a to sice ten kdy jsem v 50ti procentech všedních situací odkázaná na pomoc ostatních.

Ani ne týden po operaci jsem totiž začala ruku normálně používat. Ne že bych v ní tahala tunový kauflandový tašky, ale začala jsem psát emaily všema deseti, krájet chleba, uklízet, vytírat, otevírat dveře, zatímco levou zasádrovanou rukou táhnu kliku k sobě. Výsledkem byl víkend strávený na ibalginech, zaldiaru a pod dekou. 

Díky hodinovýmu monologu ze strany Máry jsem pochopila, že tu ruku prostě musím vrátit zpět do šátku a že ji opravdu nemůžu začít hned používat. Najednou si musím prakticky všude říkat o pomoc a na to opravdu nejsem zvyklá. A o to hůř se mi přijímá vlastní zjistění, že zatímco ostatní nabádám k tomu, aby se na mě obraceli o pomoc, já beru tyhle prosby z mé strany jako selhání a ponížení. Nevím odkud se to bere ženy a je to nejspíš jedno, ale upřímně mě mrzí, že takový postoj mám.

Začali jsme s Márou koukat na seriál One Planet z produkce Netflixu a neskutečně mě to pohltilo. Po dlouhý době jsem měla pocit, že je pro mě nějaký pořad opravdu přínosem. A s každým dalším dílem jsem začínala víc a víc přemýšlet o lidském chování. Nebudu vám tu spoilerovat, pro případ, že si to budete chtít pustit, ale jedno vám povím. Planeta umírá, a to kvůli nám, a to díky naší bezohlednosti a netoleranci. Pod tíhou konzumu a s vidinou dalších a dalších zdrojů věcí, masa, oblečení a nesmyslů, které v takovém množstvím nepotřebujeme, ničíme vlastní domov. Mára řekl, že jsme jako rakovina a má pravdu.

Po hodinách přemítání jsem zjistila, že je to celkem hezká analogie k tomu, jaký mám vztah ke svému tělu. A možná, že se v tom třeba poznáte ženy.

Tělo bereme jako takového automatického otroka, nadáváme když nefunguje a když funguje, nevážíme si ho. Neustále ho cpeme do nějakého ideálu, snažíme se ho měnit a tvarovat k obrazu svému a i tak nejsme spokojené.

Touhle fází jsem si prošla několikrát a věřím, že ne každý to tak má. Co ale pozoruju se zvyšující se frekvencí, je self-hon. Výkonostní maraton v podobě ambicí v zaměstnání, škole, volném čase, v rodině i ve sportu. Vypadá to potom tak, že žena kmitá od šesté ranní do jedenácti večer. Lítá z fitka do práce, z práce na rande nebo pro děti do školy, navařit, nakoupit, dodělat si vysokou, zajít na nákup, dotáhnou to vysoko a mít životní kredit až na věčnost. Jo a hlavně jíst všechno lowcarb/highcarb/raw nebo nízkotučný a tvářit se vyrovnaně…

Tohle je i můj normál, nebo teda spíš byl. A s pocitem studu tu prohlašuju, že jsem (byla) magor. Brát a nic nedávat zpět, mít všechno jako samozřejmost, bez pokory a pocitu vděčnosti proplouvat životem.. to je to, oč tu kráčí.

A ono taky, kdy chcete být za vše co máte vděční, když nemáte ani čas mít čas.

Je to stejné jako s tou planetou a podle mě mají oba příběhy stejný konec. Říká se tomu bod zlomu a je to ta chvíle, před momentem, kdy už není návratu. Je to ta sekunda zastavení se před tím, než zmáčknete spoušť.

A já se bojím, že jsem tenhle moment minula.

Jasně, o ruce a mým rádoby prozření už víte.. ale což takhle když vám povím, že jsem přišla o menstruaci.. znovu.

Už pár měsíců to bylo s mojí periodou jako na houpačce, přišla buď moc brzo nebo zase dost pozdě. Nikdy jsem výkyvy přesnosti neměla, takže to považuju za neobvyklé a je to pro mě vrcholný projev disbalancu v mém těle. A teď když to nepřišlo vůbec, přišel asi největší emocionální propad jaký jsem u sebe zaznamenala za poslední rok.

Najednou mi dochází, že jsem se o nápravu možná začala starat až moc pozdě a že jsem brala tak dlouho, že moje tělo teď už taky nemá odkud brát. Dlouhodobě jsem se přepínala, střídala výzvy, fitka, programy, jela jsem všude na tisíc procent a výsledek je tady a teď. To tělo není blbý, všechno vám to vrátí a to i s úrokama.

Jak v dobrém, tak i ve zlém vám nezůstane nic dlužný.

Takže jo tady jsem, prozřelá guru Verča Emča, který došel nejen hvězdnej prach ale i slova. Upřímně se vám divím, že vás ta moje cesta ještě baví s těma všema změnama, který jsem za poslední měsíce udělala. Na začátku roku to bylo samý chacha, chocho u motivace ke cvičení a zdravýho jídla.. hlavně stej pozitiv a nejez pečivo a Nutellu.

A dneska si říkám, jaká ultimátní kráva jsem byla, když jsem tomuhle říkala priority.

Už jsem to psala všude, ale napíšu to i sem. Víte co teď nejraději jim? Na co jediný mám skutečně chuť? Je to chleba s medem a máslem. A ne žádnej tenkej celozrnnej plátek, pěkně tlustá brzdokolejka z bílýho sedláckýho chleba z Alberta. K tomu čaj z čerstvýho zázvoru nebo Merlot (nebo oboje, že jo), Mína a knížka. To mi dělá největší radost. Jo a pak taky to nekonečný lamentování od Máry, ve stylu „kolikrát ti mám říkat, abys do tý ruky nic nebrala?“ To je taky fajn.

Žmoulám si tu to svoje studený chai latté a říkám si, co vám vlastně chci tímhle článkem předat.

Jak vás motivovat, když všechna moje vlastní přesvědčení a pravdy se zhroutila za poslední týdny jako domeček z karet.

Říká se, že zkušenost je nepřenositelná a je dost možný, že i když vám tu teď napíšu nebuďte jako já, že si po dočtení těhle řádků najdete nějaký další nesmyslný článek na téma hubnutí, nebo něco jako 10 tipů jak být více produktivní. Ale i tak vám to sem napíšu. Nebuďte jako já, a proboha hlavně se nesnažte být ani jako nikdo jiný koho máte na piedestalu na instagramu nebo kdekoliv jinde. A pokud nevíte, jestli jste na správným místě a ve správným rozpoložení, zeptejte se sami sebe, jestli si tenhle život užíváte. Jestli to všechno co děláte, děláte s radostí nebo z donucení. A nebo ještě hůř, z důvodu, že by to tak mělo být a že se to očekává.

Až si na tohle s klidným srdcem odpovíte, budete naprosto přesně vědět, co máte dělat. A věřte mi, že možná sami budete překvapený, kám vás to táhne. Mě to momentálně táhne pro další sklenici medu, takže děkuju za vaši přízeň a chlebu zdar!

36 Komentáře

  1. Rachel
    10/23/2019 / 16:56

    Tak to je něco… Opravdu moc silný, děkuju, že jsi i tohle poslala dál ❤️

  2. Kristýna
    10/23/2019 / 17:11

    Achjo, hrozně mě bolelo tyhle řádky číst. Protože i když tě sleduju opravdu krátkou dobu, bylas to ty, kdo mi otevřel oči a donutil mě pohnout se z místa. A to je hrozně moc. Tvoje vibrace, Tvoje energie, Tvoje myšlení, to všechno mi hrozně sedlo.

    Abych Tě trochu povzbudila – rozhodně nejsi kráva, priority se mění a je to hrozně přirozený. Jako děti jsme neměli taky valný priority, ale těžko si to můžeme vyčítat. Vždy si řadíme priority hlavně podle toho, co zrovna vnímáme jako to nejlepší a nejdůležitější. Život nás pak učí ty priority dál a dál přehodnocovat, není to o jednom nastavení správných priorit, je to taky velký proces. Mně se priority pořád měněj, jak poznávám sebe a život.

    Co se týče naší planety, jsem z těch lidí, co si myslí, že víc než pozdě je “za 5 minut 12” nebo možná i 12. A i kdyby bylo pozdě, vždy se podle mě dá NĚCO udělat. Možná vždycky nemůžeš zastavit ten smyk, ale můžeš srovnat kola. A vytřískat z momentální situace to nejvíc. Větší problém je, že lidstvo jako takový je nastavený konzumně a neuvědoměle. Ale i tak to pro mě není jen čiročirá tma. Vidím v ní hvězdy a jiná světla, víc a víc uvědomělých lidí, kterým to není fuk. A něco dělají.

    Co se týče Tebe, Tvého těla… je přirozené, že to vidíš černě a že se bojíš, to Ti nemůže nikdo zazlívat. Ale opravdu si myslím, že to nebude tak zlé, jak se obáváš. Tvoje tělo je silné a chytré a dokáže se poprat s ledasčím, jen Ti teď signalizuje, že není spokojené. A to je vždycky těžké, když proti našemu životu protestuje naše tělo. Tak nějak od něj očekáváme, že bude “držet hubu a krok”, ale ejhle, ono ví o tom, jak žít víc než my. A umí se ozvat.
    Ty to volání svého těla posloucháš a staráš se, takže pevně věřím, že se Ti za to odmění. To kdybys jela dál i přes varovné signály by se mohlo stát, že bude najednou pozdě…
    Prostě věřím, že je to zdvižený prst, ne stržená lavina. A moc Ti přeju, aby bylo všechno brzy v pohodě. Budu na Tebe myslet, drž se, kočko ❤️

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:51

      Kristýnko, moc ti děkuju za podporu <3 nesmírně si toho vážím.

  3. Anet
    10/23/2019 / 17:46

    Verčo vydrz!!! Rika se, ze nam zivot dava jenom takovy zkousky, ktery muzeme zvladnout. Cim jsi silnejsi, prichazi tezsi zkousky. Vzdycky po tezkym zvladnutym obdobi jsi zas o neco silnejsi a prichazi super obdobi za odmenu. U me to tak vzdycky bylo😘 pa Anet

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:51

      Moc děkuju Anetko 🙂

  4. nataliekbnk
    10/23/2019 / 17:47

    Ahoj Veru, nemám slov, ale nějakým způsobem se mě tvůj článek dotkl – ve smyslu, že vlastně vůbec není špatně, když si k snídani dám 2 chleby s MÁSLEM a marmeládou od babičky, kde je určitě nějaký ten přidaný cukr, a mnohem dalších věcí, ze kterých mám výčitky svědomí :DD Jak píšeš… je potřeba si uvědomit, že na světě jsou horší věci a hnát se za nějakým perfektním JÁ přece nemůže být ,,udržitelné“. Moc na tebe myslím a posílám ti spoustu sil. Neboj se, tělo se zase uklidní a vše se navrátí do správných kolejí. Naty ♡

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:52

      Natálko jen si chleby dej i za mě 🙂 a napsala jsi to přesně – hon za dokonalým já, je vážně neudržitelný.

      • nataliekbnk
        10/26/2019 / 15:23

        Haha, spis abychom si ho daly spolu!!:D Je to tak, no.

  5. Kája D.
    10/23/2019 / 17:51

    Hezký den (večer),
    chci ti poděkovat za tvoji tvorbu! Nemám teď sama jednoduché období a co se může, tak se doslova se**. A občas takové články jako ty tvoje prostě pomůžou. Moc děkuju a přeju šťastnější dny a taky slevu v obchodě na chleba s medem 😁

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 8:00

      Moc děkuju Kájo 🙂

  6. Petra Stehlíková
    10/23/2019 / 17:52

    Ahojky, je mi moc líto co teď prožíváš. Chápu jaké to je. Už přes dva roky nemám menstruaci. Gynekoložka nic nezjistila a dala mi brát nějaké prášky, které beru pořád nějak na střídačku už skoro dva roky… ( nechápu proč, když nezabírají). Byla jsme objednaná i k jiné, aby se i ona podívala, ale také nic nenašla, píchla mi vyvolávačku, která zabrala jen ten měsíc, ale pak zas nic. Už jsem byla zoufala a psala jsem doktorce, že to nepomáhá tak co by mi mohlo pomoc a ta mi řekla že jediné řešení je brát OPĚT ty stejné prášky 6 měsícu. MNo…. před měsícem jsme je dobrala…. Po dobrání jedné krabičky jsem je dostala, ale po dobrání všech co jsme měla nic…. Takže dneska jsem opět psala doktorce…. A už nemužu… jsem totál zoufala. Pořád napuchlé břicho jak blázen, do toho škola, brigáda, která je fyzicky náročná ( doplnuji zboží v makru, je to maso a taham těžké palety a zvedám 20 kg někdy i více těžké bedínky a házím je na vysokou paletu. Práce mě sice moooc baví a je tam ten nejlepší kolektiv na světě, ale jsme z ní unavená, odejít, ale nechci jelikož to tam mám ráda a musím z něčeho platit nájem, jídlo atd.. ) do toho se snažím cvičit. Samozřejmě mě napadlo že to může být i tím že málo jím a moc cvičím, no přes třitvrtě roku jím o mnoooooohem víc a taky jsem přestala hodně cvičit ale vůbec nic se neděje akorád kila přibyli. Bojím se, že až budu chtít mít děti tak nebudu moc, což by mě zklamalo, protže můj přítel pořád básní o tom, že on chce mít děti na 100%. Jsem velký optimista někdy až moc, přítel říká, že mi nemůže být vše jedno a vše není tak sluníčkové, ale já nic tak hrozné nikdy nevidím, ale ted už nevím co s tím. MNo počkáme co odepíše doktorka a uvidíme. Tak a nakonec obě a i ostatní nemsíme ztrácet naděje, jsme tu pro sebe, přece jen my žijeme život, pak stejně umřem a co.. nic nebude, takže si to musíme užít po svém, a doufám, že se ti menstruace co nejdříve vrátí. Přeji hodně štěstí a prosím nepřestávej psát a nahrávat podcasty, Aspon si po cestě do školy nebo do práce můžu jakoby s někým popovídat a poslouchat historky nebo něco motivančího od někoho kdo je stejně krásně neobyčejná holka jako já. Přestala jsme hodně sledovat bikiny a takové dívky, které jsou sice užasné, ale já do té sféry nepatřím. Takže DĚKUJI za to co děláš a krásný zbytek večera 🙂

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 8:00

      Ahoj Péťo, děkuji moc za podporu a i tobě budu držet palce 🙂 Určitě to může být u tebe tou fyzickou námahou. Ta někdy tělo tak vyšťaví, že pak není prostor na menstruaci.

  7. Michalka1211
    10/23/2019 / 17:57

    Veru,
    chci Ti říct, že tohle je hodně silný článek a v určitém směru mě zasáhl u srdce…Moc mě mrzí vše,co tě teď trápí a co se Ti stalo…samozřejmě vím,že tyhle články nepíšeš kvůli tomu,aby tě někdo litoval nebo aby jsi ze sebe dělala chudinku. Jde vidět,že jsi silná ženská,která trošku přecenila svoje síly a zjistila,že né vždy bude vše tak,jak si přesně naplánovala a že né vždy si se vším poradí sama. Je ale důležité,že sis to uvědomila a že se z toho můžeš poučit a pomoct ostatním. Takže já Ti moc děkuji za všechno, co pro nás děláš,ale soustřeď se teď hlavně na sebe a své zdraví,protože to máme všichni jen jedno! Přeji Ti ať jsi co nejdříve zdravá a je ti jak po psychické tak fyzické stránce dobře!
    Myslím na tebe, s láskou Míša <3

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 7:59

      Moc ti děkuju za podporu Míšo 🙂

  8. Lea
    10/23/2019 / 18:15

    Krásně popsané emoce, které bohužel nejsou pozitivní, ale ty je bereš jako součást života, což je velmi úctyhodné. ❤️Je těžké ty emoce přijmout a ještě těžší je se s nimi vyrovnat. 🙏🏻 Přeju ti, co nejkratší rekonvalescenci, a aby byla zase zpět, ta milá, usměvavá a vtipná Verča, kterou máme všichni rádi a umíme se do ní momentálně vcítit a pohladit, aspoň pozitivním slovem. Drž se! ❤️
    PS: Já ujíždím na medu, ale ve formě lžičky (někdy možná lžíce 🤔😄) a to někdy stačí ke chvilkovému štěstí. 😬

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 7:58

      Děkuju za podporu Leo 🙂 a med je prostě nej 😀

  9. Eliška Krafková
    10/23/2019 / 19:22

    Nemohlo to být lehké se nám takhle otevřít, proto si moc vážím toho, že jsi to udělala, protože například já jsem člověk, který neustále failuje, a občas se cítím už pořád marná, jelikož na sociálních sítích nic takového nevidím. Cesta všech se zdá jako rovná linka nahoru, zatímco já mám pocit, že možná padám spíš i dolů.
    Proto ti moc děkuju za tenhle článek, a chci ti říct, neměj strach, všechno bude zase dobrý 🖤

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 7:58

      Moc děkuju Eliško 🙂

  10. Andrea
    10/23/2019 / 19:42

    Ahoj, já bych ti tu rada řekla, ze jsem podcasty a díky nim instagram a influencersky svět objevila před par měsíci (díky Lucii a jejich podcastech o knihách – milenialky čtou apod, poté Valentýna a od ni už byl jen krůček k tobě). Tebe jsem začala poslouchat dost často, doháním, co jsem zameskala zpětne a všechny tvoje bezpointni i pointni povídání mě baví a inspirují. Každý se nějak vyvíjí, tyhle propady a změny jsou lidsky a je mi to sympatické. Nestavis se do žádné role, ses upřímná a to mě baví a moc si toho vážím. Vlastně ani nevím, co jsem ti tímhle komentářem (bezpointnim:D) chtěla říct…. proste jen stay strong, bude to fajn. Nech ruku odpočívat, depka přejde a budeš zase o to silnější, což sama vis 🙂 díky moc za tvou tvorbu 🙂 btw přítel říká, ze mas moc příjemný hlas, už si na tebe zvyká 😀 (omlouvám se za tu udesny styl háčky čárky ano ne, ale mobil si děla co chce a já nemám sílu to po něm opravovat 😀 snad mi to odpustis ☺️)

  11. AjemSikfak
    10/23/2019 / 20:55

    Nepřemýšlela jsi taky nad tím, že to s tou menstruací může být díky stresu, nadměrnému pohybu a málo kaloriím? Ono to jako člověka dožene a pokud chceš mít děti, neodkládej to a řeš to

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:53

      Vzhledem k tomu, že už druhý měsíc nesportuji a kalorií mám dostatek, tak vím že to tím není 🙂

  12. Alena Valečková
    10/23/2019 / 22:03

    Ahoj Veru. Už jen tím, že jsi tenhle článek sepsala jsi udělala spoustu dobra. Ukázat i tu druhou stranu našich životů chce kuráž. Ale moc Ti za něj děkuji.

    Všichni máme lepší a horší dny/týdny/měsíce, i ty úplně posrané. Věřím, že tohle všechno peklo Tě připravuje na budoucí lepší dny. I kdyby jen to, uvědomit si všechny maličkosti, které Ti mohou dělat radost i když jeti špatně. Pokud budeš mít chvilku koukni na tohle video. Já to se slovy zase tak neumím, ale Matthew popsal situaci úplně přesně. Velmi mi pomohlo, když mi nebylo dobře: https://www.youtube.com/watch?v=L-GTMDxlD3c

    Držím palce, měj se krásně nebo ještě lépe. Jsem moc ráda, že jsem na Tebe jako tvořitelku narazila. Jsi jedinečná 🙂

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:54

      Ahoj Alenko, moc děkuju za tip i za podporu 🙂

  13. Renata
    10/24/2019 / 0:15

    Verčo Emčo, tenhle komet píšu už po třetí, pokaždé sem si ho smazala 😂 tohle je asi ten nelepší článek co sem od Tebe četla. Psala jsi, že se vlastně divíš, že nás to s Tebou baví. Můj osobní názor: Poprvé jsem Tě náhodou objevila na YouTube při “začátku zdravého životního stylu”. Byla jsi pro mě ta hustá holka, co má super rady a hubnutí s ní půjde téměř samo 😂 naivka sem to ale byla. A teď?! Díky článkům, Tvým pádům (nic ve zlem 😉) a podcastům, které spatří světlo světa, sem se opravdu zamyslela sama nad sebou a životem celkově. Proč se honit za něčím, co někdy ani sami nechceme. jen aby jsme v očích druhých lidi byly něco jako bohové ( a pak večer padame na hubu vyčerpáním). Celkové působení člověka na naši planetu a uvědomění si opravdu důležitých věcech v životě. Přesně proto mám rada Tvoji tvorbu, nejsi jen další “fitness pipina” co se snaží byt zajímavá a nebojíš se ukázat, co si myslíš. No a poslední a dost důležitá věc, Tvůj smysl pro humor mi je dost vlastní 😃😃. Tak tohle je můj skromný názor 😂 🙏 hodně sil v léčení, jak ruky tak i duše.

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:54

      Renatko, tak tohoto komentáře si opravdu nesmírně vážím. Moc ti za to děkuju <3

  14. Radka
    10/24/2019 / 10:38

    Veru, drž se. Taky neumím přijímat pomoc a táhnu spoustu věcí sama (4 děti, manžel OSVČ a babičky 200km daleko).. Snažím se být výkonná a hlavně před tchýní. Jestli od někoho nabídku pomoci fakt nezvládám, je to ona. Asi pitomost, ale mám pocit, že jí jako musím dokazovat, že si její syn nevzal nějakou neschopnou holku..

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:56

      Jo to moc dobře znám, to dokazování je hrozná chiméra a dost často i zbytečná.

  15. Kate
    10/24/2019 / 12:42

    Ahoj Verčo,
    bohužel jsem nestihla instagramové okénko, kam se psaly dotazy k příštímu Q a A podcastu, tak snad nebude moc hloupé, že to píšu sem. Předně ani nevím, jak mám popsat, jak moc ti na téhle strastiplné cestě k vnímání vlastního těla a nastavění těch správných priorit držím palce. I když se neznáme, fakt to s tebou prostřednictvím podcastů prožívám a z vlastní zkušenosti vím, jak je to těžký :). Zrovna před pár dny jsem si při poslechu říkala, co by se asi muselo stát mně, abych se konečně trochu uklidnila se sportem. A hned to odpoledne jsem při běhu došlápla na kámen a natáhla si vazy v kotníku :D.
    Každopádně, ráda bych se zeptala, jestli jsi někdy přemýšlela nad tím, proč se tím cvičením a jídlem necháš/necháme opakovaně strhnout. Aspoň na mě to totiž působí (omlouvám se, jestli je to jen můj špatný dojem), že stejně jako já to máš vždycky na chvíli „ošéfované“, vždycky to chvíli vypadá, že konečně balanc a rozumná cesta, a pak se to zvrtne. Jako by člověk té sedmihlavé sani usekl jednu hlavu a ona vždycky stejně dorostla, akorát v trochu jiné podobě :).
    Přemýšlím, co nám to dává, že se necháme vždycky nakonec nachytat na ty stejné triky. A jaké povahové rysy nebo životní zážitky spojují lidi, kteří se s tímhle mají problém. Problém říct si o pomoc, být na sebe hodnější, být chvíli v klidu a pořád si něco nedokazovat. Protože si myslím, že nás není málo, a že ty příběhy jsou si vlastně hrozně podobné. Snad tohle nevyzní jinak, než bych chtěla.
    Měj se krásně, K

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:57

      Ahoj Kate, podle mě je to vždycky ta touha po dokonalosti a vyšším výkonu, co nás strhává z cesty. Prostě chceme čím dál víc a to je špatně, ale dá se toho zbavit, když si dovolíme dělat věci vážně pro radost, a hlavně to cvičení. Ne proto, že musíme 🙂 nebo že bychom měli.

  16. Kačka
    10/24/2019 / 14:21

    Strašně moc si vážím toho, že jsi tento článek napsala. Ne každý je ochotný jít s pravdou ven. Jsi neskutečně silná duše a já věřím a doufám, že teď už jsi na úplném dně, a že už to všechno půjde jen nahoru. Děkuji moc za to že jsi. Možná si to neuvědomuješ, ale jsi pro nás motivací i když se něco pokazí. To k životu patří a já myslím, že nejsem jediná co věří, že to dokážeš. Ty totiž dokážeš ještě mnohem víc. ❤️
    A tak tě prosím, nevzdávej se Veru. Ty na to máš 💕

    • Ema
      Autor
      10/26/2019 / 14:58

      Moc ti děkuju Kačko <3

  17. Anna Stuchlíková
    10/24/2019 / 19:47

    Ahoj Veru a Míno!
    Opět to byl naprosto úžasný článek a myslím, že tímhle otevřeš oči spoustě lidí (včetně mě) 🙂
    Já s menstruací bojuji už půl roku a své tělo zanedbávám (Ano, vím to a nejsem schopná s tím nic dělat). Už dlouho přemýšlím, že je čas na změnu, že se do toho musím položit a své tělo začít (KONEČNĚ) poslouchat a doufám, že díky tobě to teď půjde snáz.
    Děkuji za tento článek i minulý podcast ❤️

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 7:52

      Moc děkuju Aničko 🙂

  18. Luci
    10/24/2019 / 20:55

    Verunko, naprosto perfektní článek! Už dlouho tě obdivuji, kolik toho zvládáš….pokud ti to tělo dává takto najevo, nedokážu si představit, jak moc jsi se musela přepínat…přeji ti, ať jsi brzo zase fit!<3
    A tvoje cesta mě naopak hrozně baví. Je skvělé sledovat, jak se neustále posouváš. A to, že sis srovnala priority je další skvělý krok!

    • Ema
      Autor
      10/27/2019 / 7:52

      Moc děkuju Luci <3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *