Změna základ života

 Uzobávám z dlaně rajčátka právě sesbíraná z mojí zahrádky a během toho se s vámi podělím o zážitky z uplynulých dní, které mě popostrčily zase o kousek dál v mém životě. A i když jsem s některými těmi změnami úplně nepočítala, nakonec jsem vděčná, že se skutečně dějí.

edím na gauči v totálním gastro-útlumu z nálože kuskusu jenž mimochodem konzumuji již třetí den. Nevím jak vy ženy, ale co se týče mého odhadu rýže, brambor či dalších příloh, jsem na tom asi tak jako s odhadem rychlosti s níž vjíždím do zatáček. To znamená ne příliš valně 🙂

Víte, jsem takový věčný kecal a polemik, co se změn týče. Ve skutečnosti změny nesnáším. Nemám ráda tu nejistotu, kdy nevíte, co vás za rohem čeká. A to ať už se to týká vztahů, práce nebo dokonce i toho, když jdu poprvé na večerní kurz pilates. Prostě jak je pro mě něco nové a neohmatané, tak mě to děsí. Proto velmi ráda používám kouzelné slovíčko jednouJednou chci bydlet někde jinde než v Praze, jednou si udělám turné po evropských muzeích a jednou budu mít tak dobrou práci, která mě bude vnitřně i finančně uspokojovat, že nejeden sen nezůstane neuskutečněn…

No a tak jsem si o tom tak snila a přemítala a nadávala na to co mám, místo toho abych šla skutečně za tím co chci, až jsem se jednoho krásného rána rozhodla, že tu změnu prostě udělám. A tak jsem rozeslala životopisy snad po všech čertech i daleko dál 🙂 a čekala na odpověď, která dost dlouho nepřicházela.

Mezi těmi všemi pozicemi byla jedna, o kterou jsem stála přeci jen víc. A i když faktem je, že dělat back office na bankovní centrále pro mě nebyla zrovna životní touha, ale postupem času kdy jsem procházela různými koly výběrových řízení, se mi přeci jen to prostředí začínalo zamlouvat.

Úžasné na těch změnách je, že když začínáte svůj pohled zaostřovat na jiný obzor, zpočátku možná vaše pozornost a touha se do těch končin vydat není tak silná. Ale když se zájmem nepolevíte a dovolíte té slabé jiskře ve vás, aby zahořela pro nový cíl, je z toho najednou to nejdůležitější a hlavní, co vás zajímá. Starý obzor za vámi mizí rychlostí blesku, a i když má člověk občas nutkání se ohlédnou zpět a ve většině případech to i udělá, je dobré si v tuhle chvíli uvědomit Barnyho slavné moudro, že nový je vždycky lepší 🙂

Tak to bylo asi vše z mojí strany na konto filozofických a motivačních frází a teď trochu z jiného soudku. Nevím do jaké míry ženy znáte Jizerské hory, ale třeba pro mě jsou vcelku neprobádanou oblastí. A tak jsem oslovila svou kamarádku Barunku, aby mě vytáhla na celodenní výlet do těchto smaragdově zelených končin.

Pohled z věže na Královce. Za ten pohled si vážně stojí vyšlápnout ten prudký kopeček a zaplatit třicet kaček v místním stánku 🙂
A tady již výše zmíněná věž.

Nakonec z toho byl naprosto krásný, téměř jedenácti kilometrový výšlap z Bedřichova na Novou louku a následně na Královku. Během toho samožřejmě padl i standartně vyvážený oběd :-)… Přeci jen nejsme žádné městské frndy, co si sbalí na cestu bio, raw, glutenfree, vegan salátek!

Barunka zvolila svíčkovou, já špenát s česnekem a hovězím. Doma jsem česnek téměř přestala používat, jelikož ani zde můj odhad není zrovna dobrý, takže to někdy při vaření vypadá, že očekávám příchod minimálně dvaceti upírů 🙂

Po výletě jsme se ještě na chvilku zastavily v nákupním centru a pořídily si něco málo z místních slev. Nikdy mě tyhle ryze babské chvilky nepřestanou bavit. Nejenom, že během nich proberete všechno možné i nemožné, zároveň tím ale roste hodnota přátelství. A i když nemám zrovna příliš mnoho kamarádek, jsem vděčná za těch pár skutečných, které mám a se kterými jsou dny krásnější a takříkajíc doopravdy prožité.

Letos se na žádnou dovolenou do ciziny nechystám. O to větší pro mě bylo překvapení, když mě můj Honey jedno odpoledne během vyjížďky na motorce vyvezl za hranice a překvapil mě motýlí farmou v Jonsdorfu. To vám ženy byla tak úchvatná podívaná, že se to jen těžko dá popsat slovy, to se musí doopravdy zažít. Jedna barva střídá druhou a velikost některých motýlů vám doslova vyrazí dech.

 A tak jsem se do té ciziny letos v létě přece jenom podívala, i když asi jenom na hodinu 🙂 Někdy pro vás ten druhý nemusí udělat nějakou závratně velkou věc. Někdy prostě jen stačí drobnost, kterou vám ukáže, že na vás myslí. Ať už je to váš drahý, kamarádka, která bydlí od vás celkem daleko, ale pokaždé když má cestu kolem, ozve se vám, nebo krásně strávené odpoledne u domácích palačinek a kávy s vaší dlouholetou známou, se kterou jste se nějaký ten pátek neviděli. Takové drobnosti je třeba si hýčkat a vážit si jich. Obzvlášť v dnešní době, kdy se svět spíše rozděluje než aby se stmelil.

Užívejte i nadále léta Kávařky, vytáhněte svou kámošku na výlet nebo na dortík a žijte svoje sny. Protože tuhle práci za vás nikdy nikdo neudělá 🙂

Co by to bylo za článek bez selfíčka, že jo 🙂 Tentokrát s Barunkou.

Vaše Emča, která srdečně děkuje všem svým čtenářkám a čtenářům 🙂

 

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *