Vděčnost je matkou štěstí

Ženy, minulý týden se pro mě nesl v duchu splněných přání. Ještě teď z toho všeho mám mravenčení v břiše a spokojený pocit v srdci. Ale abych vás uvedla do děje začnu úplně od začátku.

Asi před čtrnácti dny jsem se přihlásila na workshop blogersko-sesterské dvojice A Cup of Style. Jsou to moc milé holky plné pozitivní energie a inspirativních nápadů a osobně je sleduju už pár let. Po pravdě nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, že bych chtěla svůj blog a tvorbu zpopularizovat. Upřímně, která z nás ženy by se chtěla nějak masově zviditelňovat svým bizárdním (ne)talentem na výběr mužských či životními kuriozitami v podobě rozsypaných toaleťáků při cestě z nákupu, že jo 🙂

Co jsem ale skutečně již delší dobu zvažovala byla práce na sobě, na své tvorbě i na vzhledu stránek. A tak jsem se přihlásila na výše zmíněný workshop doufajíc, že najdu inspiraci a nové nápady pro svůj blog. Doklopýtala jsem tedy minulé úterý ve tři hodiny do Elite Bloggers Hubu na Smíchovské náplavce, vyšla jsem dvě patra a po vřelém přivítání s Luckou jsem zamířila do zadní řady místnosti na rozkládací židli vedle projektoru. Po asi dvou minutách jsem si uvědomila, že sukně sahající až na zem, kterou jsem si ten den oblékla skutečně nebyla tou nejlepší volbou pro tuhle příležitost, jelikož jsem na cestě vstříč židli, která se nacházela takřka přes celou místnost, přeskakovala tašky ostatních posluchaček a kabely od elektroniky jako parkurový kůň. A všechny ženy víte, jak jsem úžasně nemotorná a společenská, obzvlášť když jde o situace kde je hodně lidí. Takže jsem se s maximální koncentrací dopotácela na židli, usadila se a hltala jsem každé slovo jak holek, tak ostatních účastnic.

Musím uznat, že Lucka s Nicole to měly krásně a velmi profesionálně připravené. Bylo vidět, že mluví z vlastní zkušenosti a že je tvorba obsahu a práce s blogem velmi baví. Myslím si, že když děláte svoji práci s láskou a rády, tak je to ve výsledku prostě znát. A přesně tohle byl ten případ 🙂 Seznámila jsem se tam i se skvělou blogerkou Leničkou, která má celkem dost podobné zájmy jako já a nejen to. Zjistily jsme, že spolu děláme ve firmě, aniž bychom o tom tušily (takže díky za super „náhodu“ Osude 🙂 ). O svých koníčcích, cestování i pečení píše na blogu s názvem Life Food Travel. Víte ženy, že vám sem tam doporučím i jiné strákny k prostudování. A tyhle za to rozhodně stojí.

Ale zpátky k mému příběhu. Právě tam, na té plastové rozkládací židličce jsem ucítila příliv vděčnosti. Za to, že jsem před těmi pár lety začala psát a sdílet s vámi svůj život. Vím, že moje články nejsou pro každého a rozhodně nemají komerční potenciál. Nepropaguju výrobky, nepíšu o módě (páč zrovna v téhle sféře jsem celkem dost děsná 🙂 ), občas sice něco upeču, ale foodblogerka taky nejsem… prostě píšu o životě. Dělám reklamu na život. Snažím se ho prezentovat tak, aby si každá z vás, která tyhle články čtete uvědomila, že i když to občas děsně drhne, i když se sem tam nedaří, stojí za to si ten život užívat. V dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci. A i když se zrovna ocitáme v pekle horoucím a necítíme se být šťastné, jedna z mála věcí, kterou můžeme udělat proto, abychom se cítily lépe, je být vděčná za to všechno, co už máme. Věřím tomu, že vždy se najde důvod být za něco vděčná… Ať už je to fakt, že se ráno probudíme a nadechneme se čerstvého vzduchu, protože i tohle není samozřejmost. Nebo, že máme kolem sebe skvělé lidi a milující rodinu.

Je to o tom být prostě vděčná za možnost být tady a teď. Užívat si přítomnost i rychle pomíjivé chvilky štěstí a radosti. Přeci jenom ne každá z nás je celý den úplně happy jak dva grepy. Ale občas, když přijde ta kouzelná chvíle, která nás zalije teplem jako horká čokoláda uprostřed zimy, stojí za to si ji vychutnat. Vděčností se nám otevírají dveře ke štěstí a čím více ji projevujeme a cítíme, tím více krásných věcí v životě dostáváme, tím sem si jistá.

V to krásné úterý jsem si tedy poslechla spoustu nápadů, názorů a dostala jsem impulz k tomu věnovat se celé té mé tvorbě zase o trochu víc. A tak jsem se rozhodla založit si YouTube kanál. Rozhodně nechci být YouTuber, ale ráda bych využila virtuálního prostoru k tomu, abychom spolu třeba probrali věci, které vás ohledně článků zajímají, nebo životní situace, které vy nebo já prožíváte. Uvidíme, kam nás to zavane a jestli to mě i vás vůbec bude bavit. Takže abych dlouho nechodila kolem horké kaše v odkazu vám přikládám první video 🙂 Dejte mi vědět jestli se vám líbilo a klidně mi napište do komentáře, o čem byste rády slyšely příště.

 

Buďmě vděčné, za slunce co svítí, za přátele a rodinu kolem nás, za horkou kávu nebo čaj, který si po ránu uvaříme. Děkujme za ty chvíle i když třeba zrovna nejsme šťastné. Věřme, tvořme a užívejme si každého momentu než pomine. Mějte se krásně a budu se na vás těšit u dalšího článku 🙂

S láskou Emča

  • Krásně napsané, přečetla jsem to jedním dechem. :) Osudu děkuju i já, že to takhle zařídil a my dvě se mohly poznat. :) Těším se na společné chvíle u šálku kávy či sklenky vína. :))

    • Ema

      Děkuju, též se těším :)

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *