Archiv pro štítek: toulky

Café Neustadt

Byl to zvláštní den. Sobota ráno, klasická pěší trasa Hlavní nádraží směr Lazarská. Půlka Prahy v tuto nekřesťanskou dobu spí, druhá se vrací z mejdanů. Z šedého nebe sem tam padla kapka deště a stejně jako bylo líné počasí, tak i mě se ten den pranic nechtělo.
 A tak jsem si to loudavým krokem pajdala do školy. Zasedla jsem do dřevěné lavice, poslouchala výklad, ale v hlavě jsem měla jen neuspokojenou touhu po dobré ranní kávě. Má instantní, v rychlosti barbarsky připravená mi byla ten den spíše ku škodě, než-li k chuti.
 Když tedy profesor ukončil svůj monolog dřív a já zjistila, že mám skoro hodinu plonkovou, ani vteřinu jsem neváhala a vyrazila za roh spravit si chuť.Ó meine liebe Neustadt!! Nádvoří novoměstské radnice, kamenné cihly se tyčí jedna nad druhou a na čtvercovém nádvoří se před vámi otevírá skleněný ráj s názvem Café Neustadt. Pro mé chuťové pohárky, které rozeznají pět základních chutí (sladká, slaná, hořká, kyselá a kávová:-) ), není lepšího podniku.
 Jak já miluju ten omšelý dyzajn, tucty židlí různých tvarů, barev i materiálů, hipster všude kam se podíváš. Tohle vše když se spojí dohromady tvoří jedinečnou atmosféru. Slečna mi k rannímu, již notoricky u mě známemému flat white, nabídla i snídaňové menu. A tak jsem poprvé zakusila blaho jménem pohankové lívanečky. Denně vídávám ty posty na Instagramu, jak si vy ženy děláte po ránu lívance, či palačinky. Klobouk dolů před každou z vás, která si přivstanete. Já patřím do sorty dam, které osvědčené snídaně baví a ani o víkendu moc neexperimentují. Nyní jsem však vstoupila skrze javorový sirup, ovoce a již zmíněnou pohanku do gastronomického nebe a vznášela se na obláčku, ze kterého se mi opravdu nechtělo zpátky do posluchárny. Za tento jednosměrný lístek do ráje jsem zaplatila něco málo přes stovku a to mi přijde jako hodně slušná cena.
 Je pravdou, že mě vystřelí na měsíc skoro každá blbost, ale na druhou stranu radši budu ta, co má radost, že má radost, než patřit ke zbytku národa co jen prská zlost. Neberte mě prosím jako bernou minci, nejsem ani odborník na kávu, ani gastro-rejpal. Moje hodnocení je vždy čistě emočního rázu. Podle mě totiž dobře chutná jen to, co člověk uvaří s láskou a nebo co s ní v opilosti :-).
 A ať už tam chodím střízlivá nebo ne, 
 vždy mi v Neustadt chutná nejlépe.
Emča

Kočkafé Freya

Deprese hlubší než Mariánský příkop. I tak by se dalo popsat mé tehdejší rozpoložení. Hledala jsem, čím si zaměstnat mozek, abych se trochu vzpružila, nicméně se mi to nedařilo. A tak jsem zasedla k počítači a začala hledat podnik, kde bych si dala nějakou tu kofeinovou vzpruhu, ale kde bych se zároveň odreagovala nějakým nevšedním zážitkem. Vzpomněla jsem si, že před několika dny dávala kamarádka na svůj facebook pár fotografií z nějaké kočičí kavárny a tak heslo pro google vyhledávač znělo jasně a to sice kočkafé.
 Spojila jsem tedy svou výpravu do antikvariátu s cestou na Žižkov. Jelikož jsem opravdu neskutečný bloud, a doma jsem schopná zabloudit i cestou na záchod, opět jsem správnou cestu našla až na bůhví kolikátý pokus. Belhala jsem se do kopce naprosto zdrcená svou negativní náladou a jediné co mě drželo při životě byla vidina dobré kávy. Poprvé se mi, při mých toulkách Prahou stalo, že jsem měla nutkání se na celou akci vykašlat. Nakonec jsem se jakýmsi zázrakem ocitla před vchodem do kavárny.
 Chodba je oddělená od zbytku podniku dřevěnými vrátky, na kterých je cedule, že si máte dávat pozor na kočky. Vůbec jsem si neuvědomila, že by mohli mít v pátek odpoledne plno a bylo skutečně štěstí, že jsem zrovna narazila na volný stolek. Prostor na mě působil velmi pozitivním a domácím dojmem. Upřímně jsem se cítila jako na návštěvě u staré známé spíše než v kavárně.
 Hned u vchodu mě uvítala velmi sympatická slečna, která mě i zároveň usadila a podala mi nápojový lístek. Ženy nebudete tomu věřit, ale pro tentokrát jsem vyměnila šálek kávy, za megaporci horké banánové čokolády s barevnými marshmalows. Nechyběl ani domácí ovocný dortík.
 Moje neutuchající pesimistitcké naladění mizelo stejně rychle jako čokoláda z mého hrníčku. Do žil mi proudila horká krev a endorfiny zaplavily celé mé tělo. Ve chvíli, kdy mi na stůl vyskočil hnědobílý kocourek, jsem už byla ve zcela jiné náladě. Vzala jsem si knihu, ponořila se do děje a vychutnávala si moment plný pohody. Je úžasné jak vám výborné jídlo, pití a zvířata v mžiku dokáží otočit náladu. Spojení toho všeho mi zcela změnilo den a tudíž si mě kočičí kavárna naprosto získala.
 Pokud tedy hledáte místo, kde si nejen vychutnáte naprosto mňamózní čokoládu, ale zároveň si chcete užít nějaké to pomazlení i pohlazení, neváhejte navštívit Kočkafé Freya. Věřte mi, že je to podnik, na který skutečně nezapomenete 🙂
Ema, která vlastní kočku nemá 🙂

Co čekati od Čekárny

 Páteční ráno lehce rozespalé avšak prosluněné. Přímo vybízelo k rannímu běhu, nakonec jsme se s mamkou však domluvili, že raději zajdeme do fitka. Obdivuji moji skvělou mamku „sporťandu“. Ve svých téměř padesáti letech se mnou minulý týden uběhla přes sedm kilometrů a v posilovně se též nenechá zahanbit a to se mi na ní moc líbí. Je pro mě celoživotním vzorem a inspirací, ale o tom až jindy :-).
 Po příjemném dopoledni jsem se na internetu poohlížela po nějaké té kavárničce, kde bych zakotvila a dokončila rozdělané poznámky do školy. Před pár dny jsem čirou náhodou zahlédla na instagramu naprosto dechberoucí fotky zahrádky tehdy pro mě ještě neznámé kavárny Čekárna, která se nachází pod pražským Vyšehradem.
 Po dopoledním cvičení a obědu s mamkou jsem vyrazila na cestu. Jelikož já a Google mapy se fakt moc v lásce nemáme (a opět uznávám, že chyba je spíše na mé straně), podařilo se mi cestou zabloudit „pouze třikrát“. Budiž mi odměnou, že jsem alespoň zjistila jak se dostat k tenisovým kurtům pod Vyšehradem :-).
 Kavárna je malá, ale opravdu útulná. Ještě před otevřením dřevěných dveří ucítíte omamnou vůni mleté kávy a milá obsluha vás pozdraví srdečným úsměvem. Kavárenský bar přímo přetéká dobrotami, které (soudím dle vzhledu), jsou domácí výroby. Venkovní prostory mě naprosto uchvátily. Bohužel kvůli počasí, které sice bylo příznivé, nicméně teploty ne přímo příjemné, jsem se raději uchýlila do místního interiéru.
 Většinou si při návštěvě kaváren dávám nějakou tu sladkou delikatesu, nicméně dnes mě do oka ťukl zapečený toust s kozím sýrem, brusinkami podávaný s nakrájeným jablkem. Ačkoliv nešlo o bůhví jaký gastronomický zázrak, spojení chutí bylo opravdu skvělé. Jako kávu jsem si již tradičně objednala flat white a i zde musím říct, že chuťový zážitek byl výborný. Nesmím zapomenout zmínit výbornou domácí citronádu.  Cenová relace je naprosto průměrná a tudíž přijatelná pro studenty, turisty nebo i kávové nadšence. A nutno říci, že za to kolik zaplatíte dostanete skutečně kvalitní a chutný zážitek.
 Návštěvy takovýchto podniků si vždy velmi ráda užívám a spíše se uchyluji do menších kaváren s velkou duší. A musím konstatovat, že kavárna Čekárna mezi takovéto podniky skutečně patří :-). Jediné, co mě mrzí je, že jsem si kávičku nevychutnala venku, v té úžasné zahrádce. Ale co si budeme povídat o důvod víc se do Čekárny vrátit. Pokud jste v tomto podniku ještě nebyli, rozhodně do něj co nejdříve zavítejte a věřte mi, že to bude stát za to!
Emča