Archiv pro štítek: recenze

Zomato Foodie Meetup anem jak jsem se dostala do gastro ráje

Je pátek ráno a já mám v bříšku jako v pokojíčku 🙂 Včera jsem totiž byla na svém prvním Foodie Meetupu, což je návštěva vybrané restaurace pod záštitou společnosti Zomato, kde jsem ochutnala to nejlepší, co gastropodnik nabízí a mým úkolem je teď návštěvu ohodnotit… No ženy, ale já bych vám ráda nejprve povyprávěla, jak jsem se k  Zomatu dostala a co vlastně kráčí 🙂

To jsem jednou tak seděla za svým psacím stolem a rozhodla jsem se, že promažu emailovou schránku, kterou mám určenou jen pro tento blog. A jelikož vím, že mi většina z vás píše spíš na facebook než na email, tak na něj logicky moc nechodím. Ale to odpoledne jsem na něj zavítala a nečekaně jsem tam objevila velmi zajímavou zprávu.
Napsali mi z již zmíněné společnosti Zomato. Pravdou je, že jsem se s ní seznámila spolu s mailem, jelikož jsem o ní v životě neslyšela. Okamžitě jsem si tedy rozklikla jejich stránku a zamilovala se do této gastro sociální sítě, kde lidé fotí, sdílí a recenzují rúzné podniky zaměřené na konzumaci kávy, dortíků, obědů i večeří a nejen toho. Prostě ráj pro každého milovníka dobrého jídla a pití.

Kdo z vás vlastní chytrý telefon, můžete si stáhnout do mobilu i aplikaci 🙂

Líbilo se mi, jak bylo vše přehledné a především to, že obsah tvoří lidé jako jsem já, tedy koncový uživatelé, kteří skrze svou recenzi mohou předat pohled na dané místo a to nejen z hlediska kulinářského zážitku, ale také co se týče obsluhy či interiéru. Prostě takové trochu ČSFD ale po gurmánsku 🙂
A tak jsem ani pikosekundu neváhala a odepsala na zprávu, ve které byla i zmíňka o možné spolupráci. Ne, že bych se teď rozhodla pro větší propagování blogu. Moc dobře víte Kávařky, že můj spisovatelský kout je určen především pro mě, pro vás a pro inspirativní a mnohdy velmi komický tok myšlenkek, který mi sem tam proudí hlavou. Nevyjímaje mé naprosto bizarní zážitky všedního života. Nicméně, pokud bych snad mohla alespoň svou malou troškou přispět do světa české gastroscény, rozhodně jsem pro. A to především proto, že hlavním hybatelem dnešních myšlenek mnohých z nás jsou hlavně negace a kritika.
Jistě, že za vynaložené peníze očekáváme adekvátní kvalitu, nicméně si myslím, že tak jako dokážeme rychle najít něco negativního, jsme schopni najít i minimálně jednu pozitivní věc. A to bude mým cílem, co se týče psaní recenzí na Zomatu. Vydám se do všemožných gastrokoutů po celé České republice s cílem najít vždy alespoň něco pozitivního, i kdyby to měl být jen uvítací úsměv číšníka 🙂
No ale zpět ke včerejšku. Dopoledne jsem díky rozhovoru týkajícího se Zomata objevila naprosto skvělou kavárnu s výhledem přímo na Václavském náměstí. A musím vám ženy říct, že ty ceny byly více než příznivé. No a večer jsem byla pozvána právě na Foodie Meetup do restaurace s názvem Back Doors na Smíchově.

Zdroj: Foto Archiv Back Doors

Od první chvíle bylo jasné, že se jedná o jeden z lepších podniků v centru Prahy a bylo více než jasné, že já se svým outfitem ze sekáče a botami rozkousanými od psa se sem moc nehodím. Bar byl osázen snad všemi možnými druhy alkoholu z celého světa a všechny servírky by se mohli ucházet o soutěž královny krásy pražských podniků.
Trošku jsem se cítila jako v Prostřenu jelikož jsme meníčko dostali předtištěné na papíře, abychom věděli, co nás čeká. Nervózní pohledy jsem zaměrovala všude jinde než na přítomné obličeje, jelikož jak vy ženy víte, absolutně nesnáším seznamování. Nicméně bylo až kuriózní jak rychle jsem do prostředí zapadla. A tak jsem si užila naprosto skvělou konverzaci s Vojtou studujícím dopravní fakutlu na ČVUT, s Adamem, který jezdí s RegioJetem přes celou republiku, se Sárou, která pracuje pro Zomato a s Danem, kterými na závěr večera dal svou vizitku s vidinou toho, že bych pro jeho stránky mohla i něco napsat.

Zdroj: Foto Archiv Back Doors

Na úvod večera jsme měli variaci předkrmů, kde mě asi nejvíce zaujala domácí paštika a dragon fruit. Jinak jsem měla na talíři i tataráček a kozí sýr. Následovalo výborné máslové rizoto s kuřecí roládou, kachní prso s rukolou a bagetkou, pečená žebra se salsou a smetanovým dipem, a losos s těstovinami. Nejvíce mé chuťové buňky uspokojilo rizoto a kachní prso. Nejméně mě pak oslovil losos s těstovinami. Ale naprostou bombou byl zlatý hřeb večera a tím byl pro mě dezert v podobě créme brulée s jahodami. To mě opravdu vystřelilo do gastronomického nebe 🙂

Luxusní dezert 🙂

Prostě jednou větou to pro mě byl skvělý zážitek plný nových momentů, kdy jsem například naprosto cizím lidem představovala svůj blog a jeho myšlenku. Výborně jsem se pobavila a doufám, že jsem na takové akci nebyla naposled. A od teď pokaždé když se někam vrtnu, ať už na kávičku s dortíčkem, či na burger s Honeym, mě můžete sledovat nejen tu, ale také na Zomatu 🙂

Vaše Ema

Cukrárna u Myšáka

Miluju prosluněné víkendy. Beru je jako odměnu za těžkou práci během týdne. A jelikož jsem výjimečně neměla přednášky a zkouškové období se pomalu přibližuje, hodlala jsem si ho patřičně užít.
 Konečně jsem našla parťačku na léto, co se mnou vyrazí do Paříže. Tohle město je mou srdeční záležitostí a to hlavně kvůli umění, módě a dobrému jídlu :-). Nikdy jsem tam ale zatím nebyla a tak znám toto město lásky pouze z filmů, knížek a fotek, které dávají moji známý na facebook. Už roky si slibuju, že se tam pojedu podívat. Ale buď nebyly peníze, čas nebo ta správná osoba, se kterou bych chtěla jet. No a konečně se spojily všechny tři faktory dohromady a koncem července vyrážím na svou první Tour de Paris.  Včera jsme si daly s moji cestovní parťačkou Péťou sraz, abychom probraly všechny detaily a přípravy na náš letní výlet. Jelikož jsem neskutečná perfekcionalistka, chtěla jsem mít i to plánování tématicky sladěné. Takže jsem se před třetí oblékla do květinových šatů, na svou blonďatou kštici jsem nasadila červený baret a navoněná Chanelem jsem vyrazila směr Café Louvre.
 Jelikož byla sobota odpoledne, měli samozřejmě narváno. I když se nám podařilo s Péťou najít místo k sezení brzo jsme odešly. Obě jsme si ten náš pokec přece jen představovaly jinak než za doprovodu hlasitého hlaholu, který v podniku panoval. A i když mám Louvre opravdu ráda, v tuhle chvíli mi spíš připomínal závodní jídelnu.
 Rychle jsme proto vymýšlely kam bychom se vrtly. A nakonec jsme skončily v Cukrárně u MyšákaNikdy jsem tam předtím nebyla, ale chodím okolo každou sobotu ráno, když jdu do školy. Jednou po náročné zkoušce jsem se chystala, že si tam skočím koupit za odměnu dortík. Ve stejnou chvíli mi však přijížděla tramvaj a jelikož byl současně i celkem silný liják, vidina brzkého příjezdu domů mi byla milejší.
 Osud tomu tehdy nepřál nicméně včera jsem zakusila tu opojnou chuť legendární cukrárny a řeknu vám ženy jen jedno. Byl to nejlepší Sacher, jaký jsem kdy měla. Mám ještě teď pocit, že z čokoládových zásob, které se mi díky tomuto dortíku vytvořily, budu čerpat ještě hodně dlouho. Pravdou je, že jsem tedy hodně váhala. Chtěla jsem původně zvolit lanýžový dort. Ale ten den jsem měla chuť na pořádnou porci čokolády (kterou jsem ve výsledku skutečně dostala) a byla jsem za svou volbu ráda. Kávičku jsem zvolila pro změnu vídeňskou (flatwhite neměli 🙂 ). Péťa zvolila Mascarpone dortík s cappucinem a byla taky nadmíru spokojená.
 Interiér cukrárny se nese v duchu minulého století v kombinaci s moderními prvky a celkově na mě působil moc milým dojmem. Seděly jsme hned vedle barového pultíku a výhled do vitrínky s těmi všemi dezerty byl vskutku famózní. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že si ještě přiobjednáme horké maliny se zmrzlinou jako dezert po dezertu :-).
 Pokud jste u Myšáka ještě nebyly Kávařky, tak rozhodně neváhejte a v nejbližší době se tam stavte. A rozhodně se nenechte odradit přijíždějící tramvají, deštěm nebo čímkoliv jiným. Kdybych totiž tenkrát věděla jak luxusní mají zákusky, věřte mi, že i kdyby pro mě přijel princ na bílém koni, který by mě chtěl odvézt domů, stejně bych si pro ten dort šla :-).
 Opojeny cukrem a příjemným prostředím jsme ty s mojí cestovní parťačkou vybraly termín naší dovolené a rovnou jsme si jej zarezervovaly. Začátkem května se ještě chystám na poslední nákupy před propuknutím letní sezóny do Drážďan a cíl cesty je jasný. Nutně potřebuji cestovní baťůžek, nějaké ty tretky a pohodlné tenisky pro cupitání po kamenných kostkách Paříže.
 Ema de l’amour

Coffee Room

S mojí kamarádkou Petrou jsme se neviděly měsíce. Moc jsem se těšila na naše společné setkání a byla jsem ráda, že místo, kde jsme se měly sejít nechala na mě. Po malém průzkumu na Instagramu jsem zvolila Coffee Room.
Musím tedy přiznat, že je to doslova a do písmene room, tedy pokoj. Kavárna je opravdu maličká, ale o to víc je podle mého názoru útulná. Hned u vchodu vás uvítá modré kolo opřené o zeď a celkový prostor působí velmi příjemným dojmem. Dřevěný bar nám nabízel mnoho sladkých, pečených dobrůtek od cookies, přes mrkvové cupcaces až po banánový chlebíček. Ale náš cíl byl jasný. Obě jsme se třásly na snídaňové menu. Patricie si objednala jasmínový čaj, croissant s lososem a domácí jogurt s müsli. Mou volbou byly toasty s vejcem a avokádem a tradiční flattwhite.

Čaj servírovaný v karafě, kávička ve skleničce a oboje na dřevěném tácku s logem podniku. Způsob jakým se vám jídlo a pití podává je podle mého názoru polovina zážitku a na tomhle místě, jsem byla nadmíru spokojená. Než k našemu stolu dorazila snídaně, stihly jsme s Patricií probrat vše nové i staré a jak se říká na ničem jsme nenechaly nit suchou. Známe se už pár let z práce a vše co vím o módě, vím od ní. Vždy je mi nesmírně milou společnicí, protože kolem sebe víří spoustu pozitivní energie a chuti do života. A takových lidí, je dnes pomálu. Je jednou z mých prvních kamarádek, která se vdala a ženy, styl ve kterém to udělala mi přijde prostě skvělý. Vše si s přítelem zařídili podle sebe. Žádná pompéznost, žádná přehlídka českých tradic, šaty za tisíce či vybraná jídla o deseti chodech. Konala se pouze malá svatba na radnici jen v přítomnosti svědků. Nejsem sice vztahový expert, ale ze svého okolí pozoruji zajímavou rovnici a to sice, čím větší svatba, tím horší manželství. Ale u mojí skvělé kamarádky, tohle opravdu nehrozí.

 Po pár minutách naší debaty nás přerušila baristka se snídaní a ta dámy, byla jak na pohled, tak chuťově naprosto famózní. A to tak moc, že jsem nejednou pokydala sebe i stůl. No na dámičku jsem si nikdy nehrála a asi ze mě ani nikdy nebude :-).
 Kavárna na někoho může působit hodně jednoduše až stroze, ale mě osobně tento skromný design vyhovuje. Nemám ráda prostory, kde to přetéká bytovými doplňky, člověk má pak pocit, že jí v Ikee.
 Je skvělé, že si kávu můžete vzít i s sebou a mnoho lidí, si tam pro ni za tu krátkou chvíli, co jsme tam seděly, také přišlo. Takže pokud máte ženy cestu kolem, či nevíte kam se vrtnout na příjemné posezení s kamarádkou, neváhejte a vyrazte do Coffee Room. Osobně tam brzo jisto jistě zase zavítám a tentokrát nejenom, že si kávičku vezmu s sebou, ale zamířím s ní na nedaleké farmářské trhy. A s koláčem v ruce posedím na schodech místního kostela a vychutnám si svůj čas kávičky za společnosti ranního slunce :-).
Emča

Café Neustadt

Byl to zvláštní den. Sobota ráno, klasická pěší trasa Hlavní nádraží směr Lazarská. Půlka Prahy v tuto nekřesťanskou dobu spí, druhá se vrací z mejdanů. Z šedého nebe sem tam padla kapka deště a stejně jako bylo líné počasí, tak i mě se ten den pranic nechtělo.
 A tak jsem si to loudavým krokem pajdala do školy. Zasedla jsem do dřevěné lavice, poslouchala výklad, ale v hlavě jsem měla jen neuspokojenou touhu po dobré ranní kávě. Má instantní, v rychlosti barbarsky připravená mi byla ten den spíše ku škodě, než-li k chuti.
 Když tedy profesor ukončil svůj monolog dřív a já zjistila, že mám skoro hodinu plonkovou, ani vteřinu jsem neváhala a vyrazila za roh spravit si chuť.Ó meine liebe Neustadt!! Nádvoří novoměstské radnice, kamenné cihly se tyčí jedna nad druhou a na čtvercovém nádvoří se před vámi otevírá skleněný ráj s názvem Café Neustadt. Pro mé chuťové pohárky, které rozeznají pět základních chutí (sladká, slaná, hořká, kyselá a kávová:-) ), není lepšího podniku.
 Jak já miluju ten omšelý dyzajn, tucty židlí různých tvarů, barev i materiálů, hipster všude kam se podíváš. Tohle vše když se spojí dohromady tvoří jedinečnou atmosféru. Slečna mi k rannímu, již notoricky u mě známemému flat white, nabídla i snídaňové menu. A tak jsem poprvé zakusila blaho jménem pohankové lívanečky. Denně vídávám ty posty na Instagramu, jak si vy ženy děláte po ránu lívance, či palačinky. Klobouk dolů před každou z vás, která si přivstanete. Já patřím do sorty dam, které osvědčené snídaně baví a ani o víkendu moc neexperimentují. Nyní jsem však vstoupila skrze javorový sirup, ovoce a již zmíněnou pohanku do gastronomického nebe a vznášela se na obláčku, ze kterého se mi opravdu nechtělo zpátky do posluchárny. Za tento jednosměrný lístek do ráje jsem zaplatila něco málo přes stovku a to mi přijde jako hodně slušná cena.
 Je pravdou, že mě vystřelí na měsíc skoro každá blbost, ale na druhou stranu radši budu ta, co má radost, že má radost, než patřit ke zbytku národa co jen prská zlost. Neberte mě prosím jako bernou minci, nejsem ani odborník na kávu, ani gastro-rejpal. Moje hodnocení je vždy čistě emočního rázu. Podle mě totiž dobře chutná jen to, co člověk uvaří s láskou a nebo co s ní v opilosti :-).
 A ať už tam chodím střízlivá nebo ne, 
 vždy mi v Neustadt chutná nejlépe.
Emča

Kočkafé Freya

Deprese hlubší než Mariánský příkop. I tak by se dalo popsat mé tehdejší rozpoložení. Hledala jsem, čím si zaměstnat mozek, abych se trochu vzpružila, nicméně se mi to nedařilo. A tak jsem zasedla k počítači a začala hledat podnik, kde bych si dala nějakou tu kofeinovou vzpruhu, ale kde bych se zároveň odreagovala nějakým nevšedním zážitkem. Vzpomněla jsem si, že před několika dny dávala kamarádka na svůj facebook pár fotografií z nějaké kočičí kavárny a tak heslo pro google vyhledávač znělo jasně a to sice kočkafé.
 Spojila jsem tedy svou výpravu do antikvariátu s cestou na Žižkov. Jelikož jsem opravdu neskutečný bloud, a doma jsem schopná zabloudit i cestou na záchod, opět jsem správnou cestu našla až na bůhví kolikátý pokus. Belhala jsem se do kopce naprosto zdrcená svou negativní náladou a jediné co mě drželo při životě byla vidina dobré kávy. Poprvé se mi, při mých toulkách Prahou stalo, že jsem měla nutkání se na celou akci vykašlat. Nakonec jsem se jakýmsi zázrakem ocitla před vchodem do kavárny.
 Chodba je oddělená od zbytku podniku dřevěnými vrátky, na kterých je cedule, že si máte dávat pozor na kočky. Vůbec jsem si neuvědomila, že by mohli mít v pátek odpoledne plno a bylo skutečně štěstí, že jsem zrovna narazila na volný stolek. Prostor na mě působil velmi pozitivním a domácím dojmem. Upřímně jsem se cítila jako na návštěvě u staré známé spíše než v kavárně.
 Hned u vchodu mě uvítala velmi sympatická slečna, která mě i zároveň usadila a podala mi nápojový lístek. Ženy nebudete tomu věřit, ale pro tentokrát jsem vyměnila šálek kávy, za megaporci horké banánové čokolády s barevnými marshmalows. Nechyběl ani domácí ovocný dortík.
 Moje neutuchající pesimistitcké naladění mizelo stejně rychle jako čokoláda z mého hrníčku. Do žil mi proudila horká krev a endorfiny zaplavily celé mé tělo. Ve chvíli, kdy mi na stůl vyskočil hnědobílý kocourek, jsem už byla ve zcela jiné náladě. Vzala jsem si knihu, ponořila se do děje a vychutnávala si moment plný pohody. Je úžasné jak vám výborné jídlo, pití a zvířata v mžiku dokáží otočit náladu. Spojení toho všeho mi zcela změnilo den a tudíž si mě kočičí kavárna naprosto získala.
 Pokud tedy hledáte místo, kde si nejen vychutnáte naprosto mňamózní čokoládu, ale zároveň si chcete užít nějaké to pomazlení i pohlazení, neváhejte navštívit Kočkafé Freya. Věřte mi, že je to podnik, na který skutečně nezapomenete 🙂
Ema, která vlastní kočku nemá 🙂

Co čekati od Čekárny

 Páteční ráno lehce rozespalé avšak prosluněné. Přímo vybízelo k rannímu běhu, nakonec jsme se s mamkou však domluvili, že raději zajdeme do fitka. Obdivuji moji skvělou mamku „sporťandu“. Ve svých téměř padesáti letech se mnou minulý týden uběhla přes sedm kilometrů a v posilovně se též nenechá zahanbit a to se mi na ní moc líbí. Je pro mě celoživotním vzorem a inspirací, ale o tom až jindy :-).
 Po příjemném dopoledni jsem se na internetu poohlížela po nějaké té kavárničce, kde bych zakotvila a dokončila rozdělané poznámky do školy. Před pár dny jsem čirou náhodou zahlédla na instagramu naprosto dechberoucí fotky zahrádky tehdy pro mě ještě neznámé kavárny Čekárna, která se nachází pod pražským Vyšehradem.
 Po dopoledním cvičení a obědu s mamkou jsem vyrazila na cestu. Jelikož já a Google mapy se fakt moc v lásce nemáme (a opět uznávám, že chyba je spíše na mé straně), podařilo se mi cestou zabloudit „pouze třikrát“. Budiž mi odměnou, že jsem alespoň zjistila jak se dostat k tenisovým kurtům pod Vyšehradem :-).
 Kavárna je malá, ale opravdu útulná. Ještě před otevřením dřevěných dveří ucítíte omamnou vůni mleté kávy a milá obsluha vás pozdraví srdečným úsměvem. Kavárenský bar přímo přetéká dobrotami, které (soudím dle vzhledu), jsou domácí výroby. Venkovní prostory mě naprosto uchvátily. Bohužel kvůli počasí, které sice bylo příznivé, nicméně teploty ne přímo příjemné, jsem se raději uchýlila do místního interiéru.
 Většinou si při návštěvě kaváren dávám nějakou tu sladkou delikatesu, nicméně dnes mě do oka ťukl zapečený toust s kozím sýrem, brusinkami podávaný s nakrájeným jablkem. Ačkoliv nešlo o bůhví jaký gastronomický zázrak, spojení chutí bylo opravdu skvělé. Jako kávu jsem si již tradičně objednala flat white a i zde musím říct, že chuťový zážitek byl výborný. Nesmím zapomenout zmínit výbornou domácí citronádu.  Cenová relace je naprosto průměrná a tudíž přijatelná pro studenty, turisty nebo i kávové nadšence. A nutno říci, že za to kolik zaplatíte dostanete skutečně kvalitní a chutný zážitek.
 Návštěvy takovýchto podniků si vždy velmi ráda užívám a spíše se uchyluji do menších kaváren s velkou duší. A musím konstatovat, že kavárna Čekárna mezi takovéto podniky skutečně patří :-). Jediné, co mě mrzí je, že jsem si kávičku nevychutnala venku, v té úžasné zahrádce. Ale co si budeme povídat o důvod víc se do Čekárny vrátit. Pokud jste v tomto podniku ještě nebyli, rozhodně do něj co nejdříve zavítejte a věřte mi, že to bude stát za to!
Emča