Archiv pro štítek: javorovka

Jak se staví sen část II.

Kávařky, tak už i Velikonoce máme za sebou. Ten čas tedy neskutečně letí a díky bohu se i nezadržitelně blíží příchod teplejších dnů a prvního vínka na Náplavce 🙂 Moje svátky opět přetékají zajímavými zážitky, o které bych se s vámi ráda podělila.

Jsem prosim pěkně v rámci volna přesazovala bylinky 🙂

Volno mi začalo již ve čtvrtek a tak jsem si pozvala dělníky na dokončení kuchyně. Díky bohu přese všechny komunikační kolize s Ikeou jsme se dopracovali k cíli a můj gastro kout již stojí v plné parádě i s ochranou deskou na zdi. Musím říct, že jsem se na tyhle závěrečné práce těšila jak na smilování, jelikož si již nejeden týden plánuji, že bych si ráda vytvořila taky nějaké ty dobré a fotogenické lívance na pravém lívanečníku.

 A jak jsem si i vysnila, tak se i stalo. Ještě ve čtvrtek byla kuchyň hotová a já odpoledne vyrazila na procházku vstříc honbě za lívanečníkem určeným na indukci. I tahle nákupní akce se zdařila a já se po deseti minutách strávených v domácích potřebách stala hrdou majitelkou lívanečníku 🙂
 Dále jsem se vydala směr galanterie. Rozhodla jsem se totiž, že si uháčkuji obal na svůj nový psací stroj. V tomhle jsem možná tak trochu jako Steve Jobs, když mi něco přesně nevyhovuje tak si to prostě radši vyrobím sama 🙂 Takže jsem po půlhodinovém klábosení s místní prodavačkou odcházela s klubíčkem světle lososové vlny, stříbrným háčkem a dřevěným korálkem připravena uháčkovat si ten nejvíce vintage obal na MacBook, jaký svět kdy viděl 🙂

 V pátek ráno jsem se vrhla na lívance a musím vám říct ženy, že na první pokus to nebylo vůbec špatné. S Honeym jsme si tedy užili teplou snídani s borůvkami a tvarohem a po dopití šálku kávy jsme vyrazili směr Liberec. Hned po příjezdu jsem zalezla společně se Sauvignonem (myšleno kocour, nikoliv víno 🙂 pod deku za krb a společně jsme se učili háčkovat.

Odpoledne jsem s velkou nevolí byla vytržena ze svého pletacího klidu, jelikož Honey si potřeboval nutně dojet do jedné z garáží pro jakousi součástku na motorku. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se vydala s ním, jelikož při vyklízení motorek z garáže jsem narazila na jednoho opravdu luxusního červeného fichtla a hned jsem zahlásila, že chci taky takovou motorku. Ani ne pět minut na to jsem už dokázala zařadit jedničku (s rozjetím motorky to už bylo horší) a kroužila jsem kolem dokola starých garáží.

Musím říct, že už dlouho jsem se tak adrenalinově nepobavila (přestože jsem jela rychlostí sotva osm kilometrů v hodině). Nakonec se mi podařilo objet garáž i víckrát aniž by mi to chcíplo a došlo i na jeden držkopád a pár modřin. Nicméně druhý den jsme se na místo činu vrátili znovu a tentokrát se mi podařilo zařadit i dvojku :-).

Sobotní večer jsme nakonec strávili ve společnosti přátel a po hodně dlouhé době jsme se vydali vstříc domov kolem páté ranní… Teda alespoň tak jsme to odvodili od našich vzpomínek, které jsou tak trochu rozmazané 🙂
Neděle se nesla v duchu oslav, jelikož můj táta slavil šedesáté narozeniny. A připravil si pro nás překvapení v podobě exkurze na pražské letiště a musím vám říct ženy, že to byl prostě legendární zážitek. Protože když člověk vidí přistávat to gigantické Jambo, tak si prostě připadá opravdu titěrný. Potom jsme klasicky hodovali, pili (já tedy moc ne, jelikož jsem měla žaludek jako na vodě ještě z předešlého dne) a užívali si krásného slunného dne v přítomnosti velké skvělé rodiny.
A tak jsem dostavěla svůj sen, i když v něm ještě pár poliček a skříněk schází. Hlavní je, že v něm jsou ti nejlepší lidé, bez kterých bych si svůj život nedokázala představit.

Ema

Jak se staví sen část I.

 Tak ženy, dnes vám budu podávat stručný report o mých prvních 14 dnech v Javorové čtvrti. Musím říct, že posledních pár týdnů je pro mě obdobím zvratů a vše mi přijde jako na horské dráze. Nicméně spolu s první nocí strávenou na karimatce a ve spacáku v rohu svého malého bytu jsem získala jistou stabilitu, která se mě od té doby drží 🙂
 Začnu tedy od začátku. Předminulou středu jsem převzala klíčky od svého kávového království a v tu chvíli, kromě malé vrstvy prachu po dělnících na okením parapetu nebylo v bytě nic, co by připomínalo domov. Přesto jsem se tam rozhodla strávit svou první noc, i když jen ve spacáku určeného pro pobyt v Norsku a na karimatce z Lidlu.
O „pohodlí“ a noci plné převalování vám asi moc vyprávět nebudu. Místo toho se hned pustím do barvitého líčení zařizování interiéru v Ikee, ve které jsem teď častěji než doma. Upřímně ženy, absolutně nechápu, proč jsem si ten byt vlastně kupovala, jelikož prakticky celý interiér je zařízen z Ikeii, takže jsem se rovnou asi mohla nastěhovat tam 🙂

Snídaně v Ikee mě prostě dostanou pokaždé, když tam jsem.

Každopádně jsme se tedy hned druhý den po předání klíčů odebraly s mamkou plánovat kuchyň. Je vážně neuvěřitelné, jak to mají v té Ikee vymakané. Pomocí programu vám naplánují kuchyň vašich snů, nebo tedy tak to alespoň bylo u mě. Původně jsem chtěla kombinaci bílých skříněk s dřevěnou deskou v barvě podlahy, což je v mém případě bílý dub. No nakonec jsem Kávařky odcházela sice s bílou kuchyní, ale pracovní desku budu mít z betonu, což se ke mě tedy neskutečně hodí 🙂 Rohovou kuchyň budu mít už tento pátek v bytečku a fotky vás určitě neminou.
Další den po zařizování kuchyně následovala koupě šedé sedačky a barev na víkendové malování, které jsme s Honeym zvládli za jedno odpoledne. Ženy, vybrala jsem si světle šedou barvu a můžu vám říct, že první nátěr byl doslova a do písmene průser a v jednu chvíli to i vypadalo, že bude pokoj batikovaný. No nakonec jsem to se svou hysterií přeháněla (jako obvykle) a pokoj je dnes z poloviny opravdu nádherně světle šedý.

První nátěr a fotka pořízená ve chvíli největšího úleku 🙂

Takže za jeden víkend jsme krásně zvládli vymalovat, sestavit sedačku, lehce vybavit koupelnu a spořádat asi tři pizzy z místní dovážkové služby. Minulý týden se nesl v duchu dalšího plánování kuchyně, vymýšlení záclon/závěsů/rolet či žaluzií (dnes už vám mohu oznámit vítěze – budou žaluzie a záclony). Domov se mi začínal pěkně zabydlovat a s nedočkavostí jsem vyhlížela nadcházející volno, které jsem doufala, že bude poklidné a nesoucí se v duchu relaxu a odpočinku.

Snídaně v první den mého volna aneb aby ty dny byly trošku růžovější.

A jak se říká člověk míní, a život mění. Z mého volna se stalo bleskové zařizování všeho, co se zdálo, že bude až za nějaký ten čas (například kuchyň, která měla být až za 14 dní). Takže se u mě tento týden vystřídalo již minimálně deset dělníků, všichni makají jak mourovatí, rychlovarná konvice se nezastaví od ustavičného vaření kávy a já s nadšením sleduji, jak se staví můj SEN 🙂
Skvělé na tom všem je, že ani ne za pět dní bude můj býváček již zcela kompletně obyvatelný a možná, že se během týdne zrodí i první štrůdl či koláč. Konečně budu mít co svým kamarádkám a návštěvám nabídnout. Teď mám totiž na okením parapetu jen dva jogurty, malé mléko, okoralý sýr a (hlavně) asi čtyři druhy alkoholu 🙂
No tím chci prostě říct, že od příštího týdne jste všichni srdečně zváni na návštěvu, pokud budete mít zrovna cestu kolem. A ne že všichni přijdete najednou… A nebo klidně přijďte 🙂

Emča

Být, bydlet, obyvatel, byt

Tak nějak zní ta (vy)jmenovaná slova, která kolem mě poslední dobou lítají :-). Víte tenhle sen o vlastním bydlení si hýčkám už dlouho. A vidina toho, jak pro své kamarádky peču koláče, miláčkovi podávám pivo z lednice nebo vůně lívanců, která provoní každou neděli můj byt je pro mě opravdu velkou touhou.

Bez kávy po ránu jsem vážně na ránu!!! Zdroj: Pinterest.

Jednou jsem se již pokusila tento svůj sen zrealizovat. Ale prakticky skončil ještě dřív než začal. A tak po dvou letech sbírání odvahy, střádání peněz a hledání toho správného místa jsem se konečně rozhodla do toho jít se vší parádou a dotáhnout jednu ze svých největších životních vizí do konce 🙂

Být přesvědčená o tom, co vlastně chci, je klíčovým faktorem asi po celý život. Ale při výběru bytu to platí nejspíš dvojnásob. Vzpomněla jsem si na Sex ve městě, kde Carrie říká, že „najít v New Yorku perfektní byt, je stejně těžké jako najít perfektního partnera“. Sakra jakou ta ženská měla pravdu. Já sice hledala byt v Praze, nicméně situace mi přišla dost podobná.

Zdroj: Biano
 Až jednoho dne dorazila zcela nečekaná nabídka na menší byt, který byl v přízemí, se zahradou, terasou ve zcela nově postavené městské čtvrti. Pravdou je, že se mi bydlet v přízemí úplně moc nechtělo. Nakonec mě přeci jenom udolala zvědavost a jela jsem se do té čtvrti podívat. Během pár minut bylo rozhodnuto 🙂 Prostě vidina venkovního posezení s šálkem kávy v jedné ruce a koláčem ve druhé byla přeci jen silnější, než představa toho, že budu muset sekat trávník a zalévat kytky (zrovna já, takový masový vrah veškeré flóry).
Víc místa na posezení, méně zeleně – to by šlo 🙂 Zdroj: Biano
 A tak jsem budoucí obyvatelkou Javorové čtvrti. No ženy uznejte samy, že ten název je prostě boží a dokonale se hodí k těm nedělním lívancům, které snad alespoň jednou za měsíc zvládnu 🙂 Mám to kousek do práce i do lesa. Do školy budu jezdit vlakem jako Harry Potter :-).
Zdroj: Biano
  Jelikož byt je zcela nový a kromě koupelny, která už bude zařízená, si ho „musím“ celý vybavit, je mou milou povinností hledat inspiraci, kde jen se dá. Kromě totálně provařené Ikei a Pinterestu, ze kterého čerpám asi nejčastěji, jsem objevila stránky nesoucí název Biano (https://www.biano.cz/ nebo  http://blog.biano.cz/).

Je to neuvěřitelné místo plné barev, pohody a inspirace. Najdete tam nejen interiérovou inspiraci, ale také různé rady a nápady pro byt, dům či zahradu. A hlavně mají také sekci produkty, kde si můžete zakoupit i nějaký ten stylový kousek do své vlastní domácnosti. Což já teda rozhodně plánuji 🙂

Třeba tenhle hrneček mě naprosto uchvátil. Zdroj: Biano

Autoři o sobě na blogu píší, že jsou „malá skupina milovníků bydlení, designu, nových nápadů a spokojeného života“. Rozhodně si myslím, že jsou mnohem více než to. Ačkoliv se možná jedná o malou skupinku, disponují velkou silou a tvůrčím hlasem na poli českého interiérového designu. Takže pokud vás už Pinterest omrzel, rozhodně se tam stavte. Věřte mi, že nebudete litovat 🙂

Velkou kuchyni mít nejspíš nebudu, ale prostoru na pečení tam bude dost 🙂 Zdroj: Biano.
 No tak já jdu zase brázdit internetové končiny vstříc bytovým doplňkům. Kávařky, pokud byste mi mohly doporučit nějaký zdroj inspirace budu jedině ráda 🙂 Opravdu se pod tíhou chřipky začínám nudit a webové zdroje zábavy mi pomalu vysychají.

Emča, která z toho nicnedělání snad zešílí 🙂