Road Trip aneb neskutečná dámská jízda

Když jsem vloni navrhovala Elence, že bychom mohly společně vyrazit na menší road trip po Jižních Čechách nečekala jsem, že to bude až takové dobrodružství. Po několika krátkých setkáních jsme si mezi řečí vyměnily pár typů na místa, kam bychom mohly jet. A než jsme se nadály byl čas odjezdu. Nyní si můžete Kávařky počíst, jak ten náš malý putovní výlet probíhal. 

Den 1

V pondělí jsem se tradičním žluťasem od Student Agency přiřítila do Českého Krumlova za Elčou. Víte nejsem zrovna komunikativní člověk, a už vůbec ne v sedm ráno. Ale v Písku si vedle mě přisedla anglicky hovořící dáma ve věku plus mínus padesát. Byla to Australanka a někde na cestě do Českých Budějovic jsme se daly do řeči. I když jsem jí rozuměla v průměru každé třetí slovo, bylo to příjemné zpestření cesty. So my English is better now! (I hope 🙂 ).

Hned po přistání v Krumlově jsme zavítaly do místní kavárny, kde jsem bez váhání ochutnala mrkváč a cappuccino.

Navštívily jsme zámeckou zahradu a hned potom jsme se odebraly na prohlídku zámku, který je místní doménou. Vzhledem k tomu, že jsme s Elenkou vcelku umělecké duše, vybraly jsme si prohlídkovou trasu číslo dvě, ve které se nacházel hudební salónek a zámecká portrétní galerie.

 Po zcela vyčerpávajícím monotonním výkladu průvodce jsme se vydaly hledat místo, kde bychom se mohly najíst. Než jsme ho ale našly stihla jsem se zbombit kávovým likérem, který jsem se rozhodla ochutnat v místní prodejně perníků. Nutno říci, že kombinace silného žáru slunce, hladového žaludku a pálenky s více než 35% alkoholu, nebyla příliš moudrá. Nicméně jsme měly o zábavu postaráno :-).

Také nesmím opomenout návštěvu místního muzea Tortury. Dámy, kdo by z vás sháněl sekáček na prsty, kleště na štípání jazyka nebo železné okovy zamiřte rovnou sem. A říkám vám na rovinu, kam se na to hrabe 50 odstínů šedi :-).

Bylo to krásné odpoledne. Se zmrzlinou v jedné ruce a s pohledy v druhé jsme se chechtaly na schodech u Egon Schiele galerie nad hitparádou našich bývalých. Celý den jsme zakončily na terase s vínkem v ruce u Elenčiných známých, kdy jsme při západu slunce pozorovaly pasoucí se srnky.

Den 2

Byl to asi můj nejdelší spánek za posledních pár týdnů. Krátce po snídani jsme vyrazily směr Písek. Během cesty mě Elenka zasvětila do tajů elektro swingu a ženy od té chvíle mi nezní v iPodu nic jiného než Parov Stellar :-). Prošly jsme si historické centrum a jak už to u nás bývá, batohy se nám po pár zastávkách v antikvariátech a hrnčířských dílnách začaly plnit knihami a uměním.

 

Původní plán zahrnoval odpolední přesun z Písku do Tábora. Nakonec jsme se ale díky tropickým vedrům rozhodly pro rychlý přesun do jednoho z kempů u Orlíka. Vychutnaly jsme si tedy asi tři litry studeného čaje, vodní dýmku s vůní bílých hroznů a zamířily jsme vstříc písčitým plážím u přehrady.

Přestože nás Mefistofeles (název Elenčina auta) vezl svědomitě a bezpečně, chybějící klimatizaci jsme to odpoledne dost pocítily. Jelikož než jsme dojely do kempu, byly jsme zpocené tak, že i okurky v láku byly oproti nám svěží :-).

 Po dojezdu následovalo stavění stanu, koupačka, bouchnutí lahvinky vína a klábosení na téma muži. Večera jsme si užívaly dosytosti. Dokud se na nás nepřihnala naprosto brutální bouře, která nás málem i se stanem odvála kamsi do ztracena. Měly jsme co dělat, abychom mezi záchvaty smíchu a strachu zároveň stan udržely celý.

Den 3

 Tento den byl doslova kalamitní. Nemusím podotýkat, že jsme toho mnoho nenaspaly. Přesto jsme se rozhodly vyrazit na celodenní výlet na Orlický zámek, ze kterého jsme chtěly jít zpátky do kempu pěšky. Během cesty parníkem jsme se převalovaly na sedačce jak dvě rozlámané staré báby a s hudbou v uších jsme pozorovaly okolní přírodu.

 Po prohlídce zámku jsme zjistily, že Žďákovský most přes který jsme potřebovaly přejít na druhý břeh, je uzavřený. Odpolední parník nám ujel a další hodlal připlout až v půl šesté. Málem na nás spadla suchá třímetrová větev a odvoz se nám nedařilo sehnat… Nic co by nespravil vychlazený Staropramen a náhradní plán v podobě výletu do nedalekého kempu :-).
 Víno, storky ze života a dělání ostudy nechybělo ani tento večer. Úžasné je, že se s Elenkou známe už několik let a pořád se máme čemu smát. A naše debatní témata jsou nevyčerpatelná. Ať řekneme jedna druhé cokoliv, vždy v sobě najdeme oporu a pochopení.

 Náš výlet byl prostě LEGENDÁRNÍ (i když nás po cestě potkalo spoustu karambolů). Myslím, že čas od času není na škodu sbalit do batohu pár (ne)potřebných věcí a vyrazit s kámoškou jen tak za horizont. Na chvíli vypnout a neřešit. My jsme teda nevypnuly a řešily, jak už to u ženských bývá. Ale to vše jsme dělaly jen a pouze se sklenkou vína v ruce a s úsměvem na tváři :-). Díky moc Elenko!

Ema, která po všech těch letních pařbách je poněkud společensky unavená 🙂

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *