Po sto letech zasedám za psací stůl, sama se tomu nestačím divit. Ženy, kdy my jsme se tu naposledy sešly, což? 😊 Poslední týdny jsem více aktivní na YouTube než tady, a i když mě teď více naplňuje točení, během svojí dovolené jsem odložila jak kameru, tak počítač a užívala si zážitků plnými doušky. A svoje půlměsíční volno jsem se rozhodla odstartovat pořádným fitness zápřahem.
Poté, co jsem za sebou před pár týdny zabouchla pomyslné pracovní dveře, vedly moje kroky k vietnamskému stánku s občerstvením. Měla jsem s sebou zabalenou velkou cestovní tašku plnou sportovního oblečení, jógamatku a svůj kožený batoh, který jsem dostala k vánocům od Máry. Co ale scházelo v mé výbavě bylo pívo, které jsem se rozhodla si na první seznamovací večer pořídit. Jelikož, jak všechny víte, jsem autista a nebojím se to dát najevo. A tak jsem si říkala, že kdybych náhodou nenašla s nikým společnou řeč, moje milovaná „Plzeň“ to jistí.
Asi si říkáte, co mě vedlo k tomu, že jsem se rozhodla jet na Fit Fab soustředění úplně sama. Víte ženy, před čtyřmi lety jsem takto sama odjela s partou cizích lidí do Chorvatska, a byla to ta nejlepší dovolená, jakou jsem kdy zažila. Samozřejmě až doposud 😊. Proto, když vypsala Andy z blogu Fit and Fabulous termín na svoje první sportovní soustředění, neváhala jsem ani minutu, neptala se nikoho kolem a prostě si objednala svoje (sólo) místečko mezi všemi těmi neznámými lidmi. Jenom pro ty zvás, kteří Andy nebo program Fit Fab Strong neznají, tak se jedná o úžasný projekt založený na cvičebních videích, která si můžete pustit TADY. Věřte mi, chytne vás to a nepustí.
Každopádně, poté co se mě vietnamec zeptal na občanku (díky ti chlapče, jenž jsi si za pultíkem prodejny odbýval své hodiny brigošky, žes mi zvednul sebe-debe), jsem zamířila na metro a jela vstříc Černému mostu, kde jsem měla sraz s Pavlínkou. Tahle milá duše mi na Facebookové skupině nabídla spolujízdu v autě a díky ní jsem měla možnost následně poznat tolik úžasných žen. Pája jela v autě ještě se svou kolegyní Jančou a na závěr se k nám ještě přidala Bea, úžasná grafická designerka, která si jela na soustředění hlavně odpočinout od práce.
Čtyři ženy, jedno auto a tisíce myšlenek. Bylo super jak konverzace nenuceně plynula a nás spojovala vidina cvičení. Nebudu vám lhát, trošku jsme se i bály toho, aby to nebyl mega záhul (a taky, že trošku byl). Nicméně plné očekávání jsme dorazily do Lounovic pod Blaníkem a šly si projít areál. Jak by řekla Andy „byl to trochu punk“, ale pro mě to byl splněný sen. Úplně jsem se v myšlenkách vrátila do dob, kdy jsem jezdila na dětské tábory. Nakonec se nás na pokoji sešlo sedm. My čtyři holky z auta, pak Eliška z Lanškrouna a dvě úžasné učitelky z mateřské školky Ráďa a Péťa.
V pátek jsme začínaly cardiem a musím říct, že tahle lekce s Andy mě bavila asi nejvíc. Ženy, pokud mě sledujete tak víte, že opravdu necvičím. Maximálně chodím na jógu a běhám, ale neposiluju, nezvedám ani sebe, ani činky a ani nechodím na skupinové lekce. Takže tenhle víkend pro mě byl nepochybně krokem ven z mé komfortní zóny. Co krokem, skokem 😊 Lekce trvala 45 minut a po ní jsme se odebraly na večeři. Nakonec se ukázalo, že paní Plzeň ani nebyla třeba, jelikož jsme si s holkama na pokoji náramě sedly. A ženy nebudete tomu věřit, ale já jsem dokonce tančila. Ba co víc… já tančila střízlivá. Vy, které mě znáte osobně moc dobře víte, že já zásadně tančím jenom v sebeobraně, protože řekněme si to upřímně, můj tanec lidi spíše odpuzuje. Každopádně během prvního večera jsem odhodila veškeré zábrany a tančila, dokud mě soudnost a únava nezastavily.
Druhý den ráno jsme vstávaly na jógu, která byla od sedmi a jsem náležitě pyšná na náš pokoj, že jsme tam fakt dorazily všechny. Cvičily jsme venku a všude kolem nás se linul studený vzduch ovoněný podzimem a zvlhlým dřevem. Byla to nádhera soustředit se jen na přítomný okamžik, na psa hlavou dolu a taky na tu zimu, kterou jsem cítila až v prstech u nohou. Člověk najednou úplně vypne a zapomene na všechny starosti.
Celkem nám po ranní lekci vyhládlo, takže jsme se těšily s holkama na snídani. V kuchyni slibovali vajíčka, místo toho jsme se dočkaly opravdu typicky táborové snídaně. Ženy, teď nastává další zvrat v ději (první byl ten můj tanec 😊 ), já jsem měla k snídani bílej chleba s marmeládou! A ne jeden, ale hned tři! A upřímně jsem nebyla už dlouho tak šťastná jako v to chladné ráno, kdy jsem seděla na bolavém zadku v té lesní jídelně a cpala do sebe jídlo, který můj žaludek neviděl už roky.
Zbytek dne se pak nesl v ryze sportovním duchu. Následovalo dance s neskutečně pozitivní Kati Seleš, pak probíhal sběr odpadků v lese, pak ABS a na závěr vražedné Insanity (to už jsem vyloženě chcípala vážení). Ale daly jsme to a musím říct, že energie během těch lekcí z nás všech sršela proudem. Skrze pot a endorfiny jsem si uvědomila, jak moc mě pohyb činí šťastnou a že bych možná mohla skupinové lekce praktikovat častěji. Přeci jenom jsem občas v tom svém autistickém světě zalezlá až moc.
Mozek se mi díky pohybu vyčistil jak blázen a já jsem za to neskonale vděčná. Uvědomila jsem si spoustu věcí, na které jsem zapomněla. Po měsících šílenství, které jsem prožívala díky Whole 30, low carb a následnému záchvatovitému přejídání jsem se se stravou a pohybem opět dotkla pevné země. Vnitřně jsem se stabilizovala, našla lidi se stejným „normálním“ myšlením ve smyslu ke stravě a cvičení. Tím myslím lidi, kteří nepřikládají jídlu a cvičení větší pozornost, než by měly tyhle věci mít. Prostě jedí zdravě, intuitivně, podle toho, jak se cítí a to samé s pohybem. A já se díky tomu vrátila zpátky do svého normálu 😊
V neděli nás čekala opět ranní jóga, tentokrát v osmi stupních. Nebudu vám lhát ženy, tu jsem si moc neužila, protože moje mysl byla až moc koncentrována na nedostatek tepla. Snažila jsem se proto alespoň vnímat ten úžasný les kolem nás a taky to, že moje komfortní zóna v to ráno už byla ode mě na míle vzdálená. Odpoledne nás už čekalo poslední cvičení zaměřené na ruce, které mi přišlo asi nejnáročnější z celého víkendu. A to hlavně proto, že už jsem fakt měla ruce po všech těch cvičeních jako orangutan (myšleno, až na zem). Každopádně i tak jsem do něj dala všechno a těšila se na pohodu v podobě pláže, kterou jsem měla před sebou.
Byl to báječný víkend, plný nových lidí a zážitků a mně se opět v hlavě vytvořil myšlenkový průvan, za který jsem do teď neskutečně vděčná. Myslím si, že je fajn jednou za čas takhle vypadnou mezi cizí lidi, kde vás absolutně nikdo nezná. Najednou člověk může být kým chce a já sama za sebe vnímám, že jsem vždy daleko víc otevřená a uvolněná, než mezi lidmi, které doopravdy znám. A přesně s těmito pocity jsem se v neděli vracela domů na gauč, kde mě i při „klasickém“ sezení bolelo fakt celý tělo. Ale byla to příjemná bolest, protože zatímco tělo makalo, hlava odpočívala. Takže díky moc všem více, či méně zúčastněným ženám a těším se na příště 😊
S láskou Ema
Organizátorky akce: Andrea Pavelcová, Andrea Mokrejšová, Kati Seleš, Aneta Kavalíková.
Fotografka akce: Anička Turková
Luxusní svačinky dodávalo: Zdravé stravování
