Archiv rubriky: Fitness

Moje lednová fitness rutina aneb první týdny podle E-booku | Boj za nové tělo

Je leden. A s tím se pojí nesčetné množstí novoročních předsevzetí – především, co se týče cvičení. Známe to snad každá, ženy. Od zítra už začnu hubnou, zítra vlítnu do fitka jako tajfun a neodejdu, dokud se ten vánoční břišní hrb nezmění na pekáč buchet 🙂 Abych pravdu řekla, už nějaký ten rok s tímhle (pro mě extrémním) přístupem ke cvičení do nového roku nevstupuju. Moc dobře totiž vím, že jakmile na sebe nastoupím s taktikou cukru a biče (přičemž si pak vlastně v hlavě řeknu, že na cukr nemám nárok), tak se to (spíše) dříve než později zhroutí a já skončím někde totálně vyšťavená, uštvaná a demotivovaná z toho, že nic nejde tak rychle jak se zdá.

Proto už pár let razím celoročně zdravý životní styl. Protože ten vám spíš přispěje k lepšímu pocitu, než extrémní diety a cvičení. Je fajn to mít v hlavně nastavený tak, že třeba z 80% jíte zdravě a těch 20% si necháváte jako rezervu. Protože ženy, jsme jenom lidi a stojí za to si ten život trochu užívat.

A navíc, mně osobně funguje v praxi spíš to si nic nezakazovat, než si odepřít všechno a pak litovat toho, že nemůžu tamto a tohle.

Co jsem si ale letos předsevzala s novým rokem, byla změna v mém cvičení. Doposud jsem totiž střídala běh a jógu. A i když obě tyto činosti miluju, přestala mě tahle rutina celkem bavit. Chtěla jsem něco jiného, nového, nějaký plán nebo program, kterých bych cvičila pár týdnů nebo měsíců a který by byl realizovatelný doma nebo třeba i ve fitku. A tak jsem po dlouhém vybírání zvolila E-book podle Péti Elblové. Je to program na 8-týdnů, přičemž v každém týdnu najdete 3-4 tréninky rozdělené na různé partie těla. Někdy tedy cvičím celé tělo, jindy třeba „jenom“ ruce nebo nohy.

Když jsem si E-book pročítala poprvé, měla jsem pocit, že je to všechno mega jednoduchý a že pro mě nebude problém to odcvičit.

Jasně na obrázku vypadá všechno tak snadně (třeba i návod na sestavení stolku z Ikeii – a jak se u toho člověk narozčiluje a zapotí).

Dost podobně jsem to měla i s prvním týdnem cvičení podle E-booku. Samej pot a nedocvičený série. Přiznám se že i slzička ukápla (a to hlavně ze vzteku). Byla jsem totiž pěkně vytočená z toho, že běhám, jóguju a i přes to se moje svaly pod tíhou cvičení roztekly jako dva týdny prošlý rosolovitý želé. Stehna jsem po prvním tréninku cítila pěkně dlouho a to nemluvím o mých pocitech po prvním tréninku zaměřeném na nohy.

Víte ženy, asi se ptáte proč jsem si vybrala zrovna E-book podle Péti. Proč jsem se nerozhodla cvičit třeba podle YouTube videí nebo proč jsem nevyhledala pomoc trenéra. Řeknu vám to narovinu – když cvičím doma podle videí, většinou to nedocvičím. Stane se mi totiž to, že jedu podle videa, cvičím a najednou už nemůžu a tak ve cviku povolím. Jenže než se stihnu vzpamatovat a navázat, tak už se jede většinou další cvik a já mám pocit, že to absolutně nestíhám. U E-booku mě baví to, že mám před sebou daný cvik (např. dřep) a vím, že jich mám udělat třeba padesát. Sama vím, že jich tolik neudělám, tak jedu třeba po patnácti. Když nemůžu tak se na chvilku zastavím, popadnu dech a jedu dál. Nemám pocit, že jsem pod tlakem, což s videi nebo s trenérem bych měla. Plus je skvělý, že E-book nosím pořád s sebou v telefonu. Další výhodou je, že v něm najdete jak cviky, tak i motivační články na téma strava, zdraví, poruchy příjmu potravy a duše. Péťa si teda taky prošla peklem, ze kterýho se hrabala roky a mě spoustu jejích vět z E-booku neskutečně nakoplo.

Cvičit chodím do fitka ještě před prací. Doma se prostě nedokopu, protože domov je pro mě místem odpočinku a relaxace. V loňském roce jsem zjistila, že doma nemůžu ani cvičit, ani pracovat. Prostě se k tomu nedonutím. Naopak ve fitku si jdu pěkně na 15 minut na pás a pak se vrhnu na série cviků. Motivuje mě, že jsem v jiném prostředí a že jsou tam i další lidé, kteří makají a cvičí. Mám pak pocit, že i já musím pěkně máknout, abych se jim vyrovnala.

Není to o předhánění se, ale spíš o takové té pozitivní motivaci, kdy se kouknete na jiného člověka a vidíte, že v tom cvičení nejste v tu chvíli sami.

Na instagramu jste se mě ptali, jak často chodím cvičit nebo kolik minut denně cvičím. Je třeba říct, že určitě necvičím denně. Maximálně se teď hýbu 5x týdně a dva dny si nechávám pro odpočinek nebo pro krátkou procházku. Myslím si, že je opravdu důležité nejen cvičit a zdravě jíst, ale taky dopřát tělu čas na odpočinek a kvalitní spánek. Nestydím se za to, že jednou za 14 dní třeba proválím celý den u filmů nebo s knížkou, protože moc dobře vím, že si tělo taky zaslouží oddych. A hlava konec konců taky 🙂

Můj den tedy vypadá nejčastěji tak, že ráno vstanu kolem 5.15 – 5.30, vyčistím si zuby, nijak zvlášť se nezkrášluju, popadnu tašku a uvařím si čaj a kmitám na tramvaj rovnou do fitka. Už doma si oblékám věci na cvičení, páč potom v šatně není čas na prokrastinaci a sezení na lavičce (však to znáte). Cvičit začínám cca kolem 7.00 a trénink se mi teď skládá z 15 minutového běhu na pásu a cca 40 minut cvičení podle E-booku. Tento týden jsem k tomu přidala ještě potréninkovou chůzi na pásu 10 minut, kdy si pouštím na YouTube nějaké motivační video. Vždycky mi to ten den skvěle nastartuje 🙂

No a pak následuje zdravá snídaně a práce. Tu mám naštěstí asi 100 metrů od fitka a stejnou vzdálenost i do Jógovny, takže strategická poloha je na jedničku a člověk alespoň nemá výmluvy 🙂

Taky jste se mě ptali, jestli mám nějaký cíl, třeba v hubnutí nebo ve cvičení. Řeknu to narovinu – chybí mi poslední 2 kila, která mi zůstala od toho šíleného přežírání, které se (zákonitě) dostavilo po skončení Whole30. Tenkrát, když se mi rozjelo to přejídání, bylo to uprostřed léta, měla jsem nahoře 5 kilo.

Ono mi ve finále nešlo ani tak o to, jak vypadám, ale jak se cítím. Jasně, že mě štvalo, že se nevejdu do kalhot a že jsem celá zavodněná a oteklá, na druhou stranu ten depresoidní pocit z toho, že nemám přejídání pod kontrolou a že moje tělo je uvnitř doslova nešťastný z toho, co mu jídlem způsobuju, mě bolelo ještě víc.

Takže teď jsem spokojená s tím, jak se cítím. Mám zase elán do života, cítím se fit a zdravě. Můžu běhat, aniž bych se zadýchala, zvládnu i dvou a půl hodinovou jógu (což je vážně sekec mazec a nebudu vám lhát ženy, myslela jsem, že po ní umřu). Teď už chci jenom zpevnit zbytek svalů a shodit ty dvě kila tuku na břiše.

Když jsem začínala s E-bookem, což bylo 30.12.2018 udělala jsem si fotku. Další jsem si udělala před dvěma dny (11.1.2019) a myslím si, že už teď je tam celkem znatelný rozdíl. Stravu jsem nijak striktně neomezila, jen cukroví už není na pořadu dne. Za to jím hodně zeleniny, zařadila jsem zase více bílkovin a sladké celkově teď moc nevyhledávám. Když mě popadne chuť, tak si upeču něco sladkého nebo si koupím proteinovou tyčinku v DM 🙂

Před a po 14-ti dnech a to zdaleka nejsem v cíli. Čeká mě ještě 6 týdnů na které se moc těším 🙂

Jediné, co mi ještě chybí k absolutní spokojenosti je zařadit jednou týdně jógu do svého cvičícího programu. Poslední dobou se mi to prostě nedaří a musím říct, že na jógu trochu prdím, což mě mrzí. Má spoustu zdravotních i duševních benefitů, po kterých se mi stýská. Mimo to jsem moc ráda, že jsem konečně začala s jiným druhém cvičení, že posiluju s vlastní vahou a hlavně, že jsem si ve své hlavě zbořila mýtus, že nespálím ničím tolik kalorií jako během. Je to totální bulshit, to mi věřte ženy.

Co říkáte na srovnávací fotky a jak jste na tom vy s lednovým cvičením? Pojďme se vzájemně motivovat v komentářích 🙂

S láskou Ema