Café Neustadt

Byl to zvláštní den. Sobota ráno, klasická pěší trasa Hlavní nádraží směr Lazarská. Půlka Prahy v tuto nekřesťanskou dobu spí, druhá se vrací z mejdanů. Z šedého nebe sem tam padla kapka deště a stejně jako bylo líné počasí, tak i mě se ten den pranic nechtělo.
 A tak jsem si to loudavým krokem pajdala do školy. Zasedla jsem do dřevěné lavice, poslouchala výklad, ale v hlavě jsem měla jen neuspokojenou touhu po dobré ranní kávě. Má instantní, v rychlosti barbarsky připravená mi byla ten den spíše ku škodě, než-li k chuti.
 Když tedy profesor ukončil svůj monolog dřív a já zjistila, že mám skoro hodinu plonkovou, ani vteřinu jsem neváhala a vyrazila za roh spravit si chuť.Ó meine liebe Neustadt!! Nádvoří novoměstské radnice, kamenné cihly se tyčí jedna nad druhou a na čtvercovém nádvoří se před vámi otevírá skleněný ráj s názvem Café Neustadt. Pro mé chuťové pohárky, které rozeznají pět základních chutí (sladká, slaná, hořká, kyselá a kávová:-) ), není lepšího podniku.
 Jak já miluju ten omšelý dyzajn, tucty židlí různých tvarů, barev i materiálů, hipster všude kam se podíváš. Tohle vše když se spojí dohromady tvoří jedinečnou atmosféru. Slečna mi k rannímu, již notoricky u mě známemému flat white, nabídla i snídaňové menu. A tak jsem poprvé zakusila blaho jménem pohankové lívanečky. Denně vídávám ty posty na Instagramu, jak si vy ženy děláte po ránu lívance, či palačinky. Klobouk dolů před každou z vás, která si přivstanete. Já patřím do sorty dam, které osvědčené snídaně baví a ani o víkendu moc neexperimentují. Nyní jsem však vstoupila skrze javorový sirup, ovoce a již zmíněnou pohanku do gastronomického nebe a vznášela se na obláčku, ze kterého se mi opravdu nechtělo zpátky do posluchárny. Za tento jednosměrný lístek do ráje jsem zaplatila něco málo přes stovku a to mi přijde jako hodně slušná cena.
 Je pravdou, že mě vystřelí na měsíc skoro každá blbost, ale na druhou stranu radši budu ta, co má radost, že má radost, než patřit ke zbytku národa co jen prská zlost. Neberte mě prosím jako bernou minci, nejsem ani odborník na kávu, ani gastro-rejpal. Moje hodnocení je vždy čistě emočního rázu. Podle mě totiž dobře chutná jen to, co člověk uvaří s láskou a nebo co s ní v opilosti :-).
 A ať už tam chodím střízlivá nebo ne, 
 vždy mi v Neustadt chutná nejlépe.
Emča

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *