Adrenalin na Šumavě

 Tak jsem se úspěšně vrátila z týdenního pobytu na Šumavě a nutno říci ženy, že spíše připomínal Faktor strachu než dovolenou :-). Hned v úvodu bych vám asi měla říct, že jsem tam byla pracovně a tudíž se nejednalo zrovna o pohodovou dovču. I tak jsem si ale chvíle na horách užila a dnes vám chvilku budu vyprávět o tom jak jsem se tam měla. Můžete třeba dnešní článek pojmout jako inspiraci pro letní výlet 🙂

 Šumavský Zadov jsem navštívila podruhé v životě a místo je to jako stvořené pro relax. V téhle době tam ještě není příliš turistů, takže jsem si každý den mohla vychutnat ticho lesa. A taky jsem toho hned po příjezdu využila.

Jako vždy zcela zběsile a bez předchozího rozmyslu jsem nazula v neděli ráno své černorůžové tenisky a vyběhla do místních (předem podotýkám) pro mě zcela neznámých lesů. To víte ženy, chtěla jsem si užít trošku toho dobrodružství, kterého se mi při pobíhání mezi pražskými paneláky moc nedostává.

 Vyrazila jsem tedy směr naučná stezka Churáňov. Počasí se neslo v duchu zimy, mlhy a lehkého deště, kdy obloha skýtala nepřeberné množství šedi. Vzduch byl čistý a les voněl smůlou a zelení. Během tohoto až poetického rozjímání jsem se po prvních dvou kilometrech v lese ztratila . Rychle se tedy můj ranní výklus změnil v boj o přežití v podobě lesního krosu :-). Ticha a dobrodružství jsem si tedy v tu chvíli užívala požehnaně. Po pár výmolech jsem začínala proklínat sama sebe, že jsem vůbec vylezla z postele.

Nakonec však i tahle cesta měla svůj cíl. Kdesi v hlubinách té úžasné zeleně jsem našla magické místo s názvem Velký most. Byla to spíš dřevěná lávka přes protékající řeku, ale pro mě to byla více než dostatečná odměna za můj běžecký výkon. Chvíli jsem na tomto místě jen tak stála, fotila a přemýšlela o životě. A nic převratného mě tu nenapadlo, takže se přesunu do zbytku týdne :-).

Krom toho, že jsem dostala návrh na švédskou trojku od Zvonkaře, který mi na sebe dal číslo minulý týden, jsem tu  navštívila místní cukrárnu a společně s kolegyní jsme si vychutnaly úžasný dortík s názvem oříšek.

 Dále jsem se podívala do Velhartic, kde se nachází úžasná zřícenina hradu a zámek. Místní panoramata mi připomínala spíše pobřeží Skotska než šumavskou krajinu. Viděla jsem Horskou synagogu v Hartmanicích i Kašperské hory, odkud jsem si přivezla ručně vyráběný a malovaný hrneček, do kterého si teď neustále vařím kafe :-).

 Na závěr jsem vylezla v místním lanovém centru do výšky 12 metrů a užila si trochu toho adrenalinu (jako bych ho během toho týdne neměla dost). Ale tyhle zážitky, které mě přivedou až na okraj mých hranic mě vždycky dobijí neskutečnou energií. Byl to tedy odpočinek trochu jiného druhu a teď je zase na čase vrátit se zpět do mého (ne)normálního života.

 V následujících dnech mě čeká nějaké to pečení, příprava na další zkoušky a v neposlední řadě svatba mého bratrance na Moravě. Tak snad to nějak vše zvládnu a pokud ne, hodlám sníst všechny frgále, které se mi příští sobotu dostanou pod ruku :-).

adrenalinem dobitá Emča

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *